Stále se nepotkáváme, proto svoji reakci rozdělím do dvou rovin. Nejprve k té jednodušší.
Nikde jsem přece nenapsal, že s Hoxovou jedenáctkou nesouhlasím. Stejně tak si nesprávně interpretuješ můj postoj k názorům Světlany jako k někomu, jehož názory by měly mít objektivnější platnost, než Stalinovo dílo. Já přece neustále volám jen po navyšování míry objektivity a při přístupu k tak citlivému tématu jakým Stalin bezesporu je dvojnásob. A právě navyšování této míry objektivity lze dosahovat studiem i dalších pramenů, mezi něž jsem záměrně uvedl paměti jeho dcery, protože v těch dopisech je mnoho cenné dobového a osobního materiálu, který docela dobře dokresluje (jistěže subjektivně, jak jinak) tehdejší dobu a poměry v ní panující. A vůbec nikde neříkám, že ty dopisy si je potřeba interpretovat tak, že jsou proti Stalinovi a jeho selhání v roli rodiče. Ne, jsou pouze něčím jako zvětšovací sklíčko, přes které můžeme fenomén Stalina studovat a "leštit" si tak svoji mozaiku. Právě proto jsem ironicky napsal, že i z jejich dopisů si můžeš ad hoc vybrat co chceš proti Stalinského a více než zjednodušeně o tom napsat "článek".
Ale jsem-li veden touto míru objektivity zvětšující snahou, potom na druhé straně nemohu souhlasit s tím, aby se Stalinovo dílo prezentovalo v podobě Hoxovy jedenáctky. Prostě takový přístup je IMHO medvědí službou, která nemá s inteligentním uchopením tak citlivého tématu nic společného. Qui bono takový přístup ?
A teď k té složitější rovině.
Spočívá v odpovědi na otázku - do jaké míry lze Stalinovo dědictví (byť v nějaké modifikované podobě) aplikovat v dnešním světě, nezávisle na tom, nakolik bylo efektivní a úspěšné (a za jakou cenu) v jeho době ?
Osobně jsem toho názoru, že Stalinovo dědictví je do dnešní doby plně nepřenosné a nepoužitelné a to na základě jednoho jediného argumentu. A tím právě je mnou zmiňovaný vztah, který jím direktivně řízená společnost zaujímala k otázce Boha. Jím řízená společnost (stejně jako celý marx-leninismus) prostě povýšila společnost a její zájmy nad člověka a jeho transcendentální potřeby a určení. Z individuálního člověka dělá nahraditelné kolečko v soustrojí ateistické společnosti (Bůh sem, Bůh tam), ale ve skutečné spoluCtnosti by tomu mělo být naopak. Jak napsal polozapomenutý český básník Jan Neruda - "bude-li každý z nás z křemene, bude celý národ z kvádrů". To znamená, že výstavba národa by měla jít od člověka ke spoluCtnosti a ne od představ kohokoliv o podobě společnosti k člověku. Jen tímto způsobem (od člověka k spoleCtnosti) lze naplnit to, co si KSB převzala z křesťanství - tj. budování Království nebeského na Zemi, kdy současně naplňuje svůj úděl/smysl své existence jak člověk, tak jím tvořená společnost potažmo biosféra Země. Nikdy ne naopak. Člověka prostě nelze proti jeho vůli dokopat do požadované funkce ve společnosti či Biosféře a myslet si, že vše bude fungovat.

Tím chci říct, ano revidujme nepřijatelné dehonestování Stalinovy historické role (asi bychom se shodli kdo a proč to má ve svém trvalém vektoru cílů), ale současně se nesnažme "být jako oni", ale snažme se demystifikaci dělat tak, aby ji každý kdo má zájem sám pochopil. A ne že od nás/vás/tebe převezme hotový názor, natož názor víc než zjednodušený, čili kontraproduktivní. To nikam nevede. Každý roste sám za sebe a to jen tehdy, když o to sám usiluje. Jak psal Neruda - musíme každý sám za sebe bít o mříže jak lvi a chtít je rozbít. Třeba jako ten Palach.

P.

ps. Třetí rovinu - nakolik je KSB dostatečně kvalitní náhradou/upgradem marxismu-leninismu (stalinismu) pro dnešní dobu si necháme na jindy.