Než začnete užívat slovo ,,pravda" tak si nejprve zjistěte co ten pojem znamená a pak se snažte uvést svoje myšlenky a slova do souladu s jeho obsahem.

Názor nebo osobní pohled na věc je subjektivní věcí každého jednotlivce a samotný fakt, že má někdo na něco názor není nijak pozoruhodný. Jak se říká: Názor je jako řitní otvor, každý máme nějaký.
Oproti tomu pravda je objektivní popis skutečnosti. Z toho zpětně plyne, že ne všude lze pravdy dosáhnout. Pravda je popis jak něco proběhlo a hodnocení, jestli to bylo dobře nebo špatně už je zpravidla věcí názoru dotyčného, jeho morálky a náhledu na svět.

Zapomněl jste uvést, že to Vlasovovo programové prohlášení mluvilo o spolupráci s hitlerovským Německem a bylo v Praze vyhlášeno koncem listopadu 1944 za potlesku protektorátních pohlavárů včetně K.H. Franka.

Bandera a spol byli v první řadě teroristé, kteří svoji ideu nacionálně čistého území realizovali vyvražďováním civilního obyvatelstva, ať už to byli Poláci, Židé nebo Volyňští Češi. A podle svědectví těch, kteří to přežili je to vyloženě bavilo. Byli to prostě bandité, kteří se kecama o boji proti režimu snažili omluvit svoje řádění. Po válce, když se přes naše území zkoušeli dostat na západ, tak se zase chovali jako bandité, loupili a vraždili.
V menší míře se ten problém za války objevil i na Slovensku, tam se taky kromě partyzánů, kteří se snažili škodit válečnému úsilí Německa vyskytovaly i ozbrojené bandy, které okrádaly a terorizovaly obyvatelstvo. Ale tam se to bylo spíše v rovině, že bandy loupily jídlo, peníze a alkohol, násilí nebylo nosným programem, spíše doprovodným jevem. Ale ani toto nelze schvalovat ani tolerovat. U nás se o tom nikdy moc nepsalo, to se člověk dozví spíše od místních lidí.
Bandera sám strávil větší část války v koncentráku nebo spíše v internaci, protože se okamžitě po obsazení Lvova Němci pokusili vyhlásit samostatnou Ukrajinu. Němci ho vrátili do hry až v době, kdy už Ukrajinu ztráceli.

Příběh Vlasova byl úplně jiný. Vlasov byl poté, co se vyznamenal (a byl vyznamenán) při obraně Kyjeva a Moskvy, osobně Stalinem pověřen velením průlomové operaci Volchovského frontu, která měla za cíl připravit podmínky k uvolnění blokády Leningradu.
Byl to úder do hlubokého týlu obléhajících vojsk s cílem přerušit jim zásobování a donutit je k částečnému stažení zpět, aby mohly zabránit rozšiřování průlomu. Povedlo se to jenom částečně, v době kdy Vlasov převzal velení už se operace pomalu hroutila a Vlasov to měl zachránit. Dařilo se mu klást odpor dále, ale nakonec je Němci obklíčili a po dlouhém boji v obklíčení se část jednotek probila zpět. Vlasov odmítl leteckou evakuaci a do konce řídil činnost vojsk. Potom se pokusil projít přes frontu, ale nepodařilo se a dlouho se skrýval v lesích i se svým náčelníkem štábu a s kuchařkou. Nakonec je udal Němcům člověk, který je u sebe nechal přespat.
V zajetí se Vlasov dostal mezi německé důstojníky, kteří z dřívějška věděli kdo je a co dokázal a tak se s ním bavili slušně, jako se zajatým generálem. Pracovníci abwehru, kteří pracovali na jeho zpravodajském ,,vytěžení" byli tzv. baltští Němci - z Východního Pruska a z Pobaltí, kde byla německá menšina.
U Vlasova tím vznikl dojem, že se dá s Němci rozumně domluvit.
Dalo, s některými. Ale ne s těmi hlavními a na tom to celé skončilo. Němci Vlasova krmili sliby o obnovení nezávislého Ruska jako spojenecké země a snažili se jeho popularity propagandisticky využívat, docela úspěšně. Vlasov se snažil různě lavírovat, jenže jak se říká, nelze být dobrým vojákem ve špatné válce. Nakonec už ho Němci zblbli tak, že ještě na přelomu let 1944/45 v Chebu a následně v Praze vyhlašoval teze o spolupráci s Německem. Existuje fotka, kde na Pražském hradě sedí vedle K.H.Franka. O nezávislém svobodném Rusku nacisté neradi slyšeli a v oficiálních projevech to mohlo být zmíněno jenom okrajově a neurčitě. A nesmělo se to donést k Hitlerovi. Vlasov to moc nedodržoval a párkrát ho museli jeho ochránci vytahovat z průšvihu a zachraňovat před gestapem. Ještě v lednu 45 na Odře bojovaly jeho oddíly na straně Němců. Akce na podporu Pražského povstání byla spíše iniciativa velitele divize plukovníka Buňačenka, který zareagoval na žádost povstalců o pomoc proti nemilosrdně vraždícím Němcům. Mj. se tím snažil na poslední chvíli nahnat nějaké zásluhy v očích spojenců, aby byli vzati na milost. Nakonec byl Vlasov se svými vojáky zajat v západních Čechách, protože Američané je odmítli vzít do zajetí.

Čili dávat rovnítko mezi činnost Vlasova a Bandery není dost dobře možné.
Vlasov a spol se snažili obnovit Rusko jako normálně fungující stát, kdežto Bandera se snažil vytvořit stát typu nacistického Německa se všemi zrůdnostmi dotaženými až do nejzazších konců. Stoprocentní ,,vyčištění" Běloruska Pobaltí od židů je z velké části práce divize SS Galizien, tj. haličských Ukrajinců. Koneckonců vidíme i dnes, jak vypadá jeho pohrobky řízený stát.

Z hlediska Rusů byla akce v září 1939 samostatnou operací, která skončila. Oni na základě paktu Ribbentrop-Molotov zpět obsadili území s převahou ruskojazyčného obyvatelstva po tzv. Curzonovu linii, které předtím ztratili. Proto jim také Francie ani Británie nevyhlásily válku, z jejich pohledu se jednalo o nápravu stavu, který vznikl po roce 1920, to území bylo předtím ruské. Poláků tam moc nežilo, kromě Bělorusů a Ukrajinců tam žili hlavně Židé.

Všichni odpůrci komunistického režimu u nás určitě vlastizrádci nebyli. Podle mě těch, kteří splňují definici vlastizrádce byla výrazná menšina. Akorát o nich bylo hodně slyšet, protože se to oběma stranám propagandisticky hodilo do krámu.