Již delší dobu sleduji prostřednictvím této diskuse informačně-propagandistickou hru rozvířenou kolem Kolji. V prvním okamžiku mě to propagandistické podání události také nadzvedlo a moje emoce se značně rozbouřily. Ale postupně jak hlava chládne a jak sleduji další odhalování skutečnosti z různých jiných směrů, docházím k závěru, že by bylo dobré celý problém zarámovat uceleným pojednáním a ventilovat na internetu pro poučení širší veřejnosti. Neboť zcela jistě dojde v budoucnu i k jiným podobným pokusům o vyvolání hromadných emocí v lidech a účelově směrující jejich vědomí proti nim, ve prospěch někoho jiného. Přestože žijeme v době exploze informací, tak lidé se je ještě nenaučili náležitě zpracovávat a vždy se zaměřují na jeden zdroj, ze kterého čerpají ¬a který je vlastně následně ovládá. I to je nutno vysvětlit a poukázat na to, jak se stíny svou činností dnes postupně demaskují. Myslím, že celý případ by právě v kompletním analytickém zpracování mohl výtečně posloužit coby názorná učebnice pro lidi o tom, jak se vytváří chaotické směrování ve společnosti. Je potřebné sdělit, jak se věci mají a že jsou zde i týmy, které dokáží zjistit co se děje a proč, a co se má stát, či komu to bude prospívat a proč. Navíc ta publikace, která toto lidem sdělí, bude i velmi potřebnou „reklamou“ pro jejich nasměrování k dalšímu hledání informací a sebevzdělávání. Neboť media a současné školství rozhodně netouží o otevírání očí lidí, ani aby si začali klást otázky, a již vůbec ne, aby na ně hledali odpovědi.

Tím se snažím vyzvat ty (kohokoliv), kteří o tomto nyní ví co nejvíce a mají nadhled, aby se případně spojili a sepsali souhrnné pojednání o případu Kolja. Nejlépe snad formou detektivky, snad i na několik pokračování. Podkladů je zde již sebráno dost. Zveřejnění předpokládáno na internetu, neboť se to takto dostane ke čtenářům nejsnáze. Myslím, že to bude přínos nejen pro nás, kteří jsme nyní „zdánlivě“ tak trochu mimo hlavní herní pole, ale že to bude zajímat především lidi v RF. Neboť s blížícími se volbami prezidenta bude infosféra vířit čím dále více.

V této diskusi se objevilo jednak mnoho dílčích postřehů z různých úhlů pohledu, mnoho částečných analýz na základě částečných informací, a také mnoho názorových střetů, ze kterých je možné hledat jak pravdu, tak i jiné pohledy. Také zatím stále ještě je dostatek dohledatelných informačních zdrojů – až bude potřeba, však se někdo opět postará, aby ze sítě zmizely (proto kromě odkazů bude velmi dobré také vytvořit a uložit kopie zdrojů dezinformací). Jakmile se však všechny tyto kaménky mozaiky chronologicky poskládají, uvedou kompletní, i s následným komentářem a křížovými odkazy, pak snáze vyplyne na povrch to, co mělo být částečně zamlčeno a skryto, tedy různé ty veřejnosti podsouvané názory. Hned také bude jasnější, kdo jakou hru hraje a proč.
Podobně, jako se v pedagogice užívá „vedení výuky pomocí problémového příkladu“, který je z počátku nad možnosti žáků, ale při dobrém vedení nakonec dokáže žáky aktivizovat, podnítit jejich spoluúčast a rozhýbat jim mozek.

Celý případ, tak jak je rozehrán, je totiž mnohoúrovňový a mnohovrstevnatý – ono se to všechno kříží a prolíná. Jednak z hlediska priorit řízení, ale i z hlediska zúčastněných stran, které se na scéně neustále míchají a mění barvy. Ale i z hlediska záměrů a směrování na cílovou skupinu (v marketingu by se řeklo budoucích zákazníků). A při tom je každé použité slovo ve svém kontextu velmi důležité a může případ osvětlit či zatemnit. I to je nutno v tom daném kontextu vždy ihned analyzovat, poukázat na varianty vyjádření či jiné možnosti chápání a vysvětlit možné způsoby zkreslování informací (příkladů je v diskusi dost).

Neboť jak dnes široká veřejnost ví, jak se vytváří dezinformace? Že polopravda je horší jak přímá lež? Nebo jak věty vytržené z kontextu (zvláště pak citované v kontextu jiném) působí zcela jinak, než byl jejich původní význam? Kdo si je vědom toho, že lež je vždy zabalena do pravdy, aby se ten jed snáze spolknul a dostal do podvědomí, podle kterého pak člověk většinou jedná?

Ne každý totiž sleduje Pjakina a ne každý mu bude plně rozumět, alespoň ne hned z počátku. Je potřebné si uvědomit, že je značný rozdíl v chápání skutečností podle metodiky KSB a DVTR mezi Pjakinem a námi a dalšími lidmi, asi jako mezi profesorem, studenty a ostatními laiky. Pjakinem probíraná témata jsou často velmi složitá, komplexní. A i při vší jeho skvělé analýze a schopnosti stručně vyjádřit „jádro pudla“ pro běžného Rusa co nejvíce vstřebatelným způsobem (samozřejmě způsobem vyjadřování využívajícím kulturní a jazyková specifika Ruska, pro nás neznalé Ruských reálií to je někdy komplikovanější, avšak díky překladu paní Ireny nakonec také pochopitelné), tak i on občas zapomíná na podstatně nižší hladinu chápání problematiky u posluchačů. I když ke cti nutno dodat, že příště opět vysvětlí, zase jinak, neboť opět „některý žák nedával minule pozor“ – to již je úděl dobrých pedagogů a popularizátorů vědění. Navíc existují značné rozdíly mezi různými typy komunikací a on používá nejobtížnější variantu – audio-video přednášku bez možnosti okamžité zpětné vazby od posluchačů. A z patra – proto je to tak živé a přesvědčivé, ale také s možností vzniku šumu mezi chápáním problému přednášejícího a posluchači.
Chci tím vyjádřit: mistr. Já bych toto takto nedokázal. A pokud vzniká neporozumění některé popisované události, tak většinou je to na mojí straně.

Ještě jedna poznámka ke zdrojům informací (zase to tu někde znělo). Je jedno, jestli si to vše sám vyhledává (pak klobouk dolů), nebo má i další pomocníky (přeji mu je, i tak dávám klobouk dolů). Avšak rozsah záběru jeho znalostí je velmi značný (to nám občas trochu schází). Navíc precizně zná celou metodiku, což já třeba ne (za jiné nemluvím). Ale protože takto pracuje již řadu let, projevil se u něj efekt „otevření třetího oka daným směrem“. Tedy zacílená jasnovidnost a jasnozřivost podložená tvrdou praxí. To je ten další efekt dlouhodobých tréninků při zpracovávání informací. Proto mnoho skrytých souvislostí jemu je ihned jasných, zatím co ostatním je ten úhel pohledu ještě skryt. Na toto on však při svém výkladu tak trochu zapomíná, že my tak daleko v porozumění ještě nejsme. Proto se zase musíme zeptat znovu. Tolik na vysvětlenou k námitce, kterou jsem již někde četl, „kde k těm všem souvislostem přichází, jaké má zdroje“. Prostě on je nyní schopen je odezřít z infopole přímým vnímáním, a ostatní mu Bůh již vždy včas přihraje na monitor, kam se má ještě podívat.

Nicméně prosím ještě všechny čtenáře tohoto příspěvku, kteří došli až sem, aby si všimnuli u sebe, jak nejraději sledují Pjakina. Já, i když si to mohu celé přečíst pak dole pod videem, tak tuto variantu si ponechávám, když se potřebuji na něco později podívat. Pokud bych to četl poprvé, pak bych to musel číst několikrát a hlouběji promýšlet. I když je to jen přepis titulků. Ale čtení toho samého textu, když sleduji zároveň přednášejícího, přestože jeho ruština je na mě příliš náročná mě poskytne mnohem více (na jazyky jsem nikdy nebyl a od školních let je již velmi daleko). A přestávám již rozlišovat že to čtu, rozumím jemu i kontextu, celému smyslu řečeného mnohem lépe (násobně). Podmínkou je tzv. „otevřít své srdce a vyprázdnit mysl“, aby tam mohlo přijít něco dalšího. To je jeden z hlavních triků přímého přenosu informace z mozku na mozek – otevřít bránu komunikace ze strany příjemce informací (žáka). Užíval jsem podvědomě již za svých studií. Další, k tomu doplňkové techniky má smysl trénovat, až když toto se umí. Jinak bez tohoto posluchač pořád stojí na pozici: „uši mají – neslyší, oči mají ¬ nevidí“ (máti říkala, že si sedím na vedení).

Bůh nám pomáhej a gosudara ochraňuj.