I já příznivcem usmíření a mírového soužití – ale aby mělo nějakou perspektivu, musí stát na pevných základech, jejichž nezbytnou součástí je nazývání věcí pravými jmény. V tomto smyslu podle mého názoru u vystoupení studentů nemůže být o nějakém posilování míru řeč. Na rozdíl od Vás mě potěšilo, že obsah projevu vzbudil takový ohlas, protože komentáře převážně směřovaly k podstatě věci, tj. k tomu, že šlo o útok (v terminologii DVTR – útok na nejvyšších prioritách). A že se tak stalo v rámci jakýchsi mírových iniciativ na tom nic nemění – to v tomto případě považuji jen za povrchní pozlátko.

Píšete, že v ohlasu úplně zaniklo hlavní poselství – že válka není řešením. Když se na to podíváte z hlediska teorií VP SSSR, tak války nerozpoutávají obyčejní naštvaní lidé, ale globální elity jako akt řízení nevědomých mas. V tomto smyslu naší jedinou účinnou zbraní může být rozpoznání toho, co se skutečně děje. Takže z tohoto hlediska všechny kometáře považující událost v Bundestagu za útok považuji za velký úspěch – a naopak.

Nesouhlasím ani se snižováním viny Německa z toho titulu, že bylo mj. nástrojem řízení GP. I nevědomý nástroj se po „střetu“ s realitou může rozhodnout – tak jak o tom mluvil pan Pjakin, když zmiňoval Němce, kteří zběhli k Rudé armádě. A vůbec – s tím, co pan Pjakin na téma vystoupení studentů řekl (slovně i emočně) do puntíku souhlasím.