Kdyby se nejednalo o autonomií, tak toho Novotného Brežněv sundal sám, bez žádosti soudruhů. Primárně zde musela vzniknout vnitřní poptávka po změnách ve vedení. Nedělalo se to proti vůli vedení Československa.
Co se tyče nálad, tak já je nezpochybňují, že lidé byli naštváni, když přišly tanky.
Kdyby v SSSR byl vůdce s mírou chápání Stalina, tak by nebyly ani pokusy o převrat v Maďarsku, ani Československu. Kdyby místo Stalina přišel Beria a ne Chruščov s 23.sjezdem a kultem osobnosti (a vedoucí úlohou strany), a držela se linie strany, jako za Stalina, také by nejspíše k ničemu nedošlo. Takže kořeny problému vznikly ještě tam, za Chruščova. Brežněv,už jen hasil požáry. A hasil je podle míry svého chápání. Zde už mimochodem, zaznělo, že Československý problém se mel řešit dříve, na vyšších prioritách. Takže, to nikdo nezpochybňuje, že díl viny, za to, co se stalo v 68. leží i na tehdejším sovětském vedení. Ale ne do takové míry, jak ty říkáš. Svůj díl viny mají i českoslovenští reformátoři, i československá inteligence, která se snažila zvrátit vývoj v Československu ze socialistické cesty, a pátá kolona, která kolaborovala se západem. V procesu bylo víc účastníku a všichni ho dle své míry chápání, dle svých vlastních zájmů ovlivňovali.
Ty, například, uvádíš příklad Literárních Listů, jako vlastenecké trouby nebo uvedl jsi výzvu Kohouta, jako "hlas národa". Přitom, zrovna oni ovlivňovali veřejný názor a připravovali půdu pro prozápadní směr Československa.
Kdyby ty reformy zde směřovali k návratu k původní, stalinské cestě, tak měly šancí ovlivnit i situací v samotném SSSR. Jenže, reforem se chytli trockisté a z větší části i židé, kteří obsadili téměř všechny mediální kanály. Vždyť v tom dokumentu, na který Lin dala odkaz, se o tom píše:
"Soudruh Brežněv: vy jste vytvořili takovou situaci, takový vztah stran k vám. Proč jste se smířili s
nepřátelskou propagandou?.....
Dubček nám říká, že by zavolal, abychom přišli, kdyby to bylo nezbytné. Teď jsme však viděli,
co se děje, a proto jsme přišli. Vojska přešla přes republiku, nikde ani výstřel, ale když se sáhlo na
rozhlas, televizi, noviny, pak je pravičáci »bránili«. Pozorovali jsme, co vše si může dovolit redaktor.
Devadesát devět dělníků necháte bít po hlavě - co je to za demokracii? A přitom Dubček schválil
publikování dopisu 99 z Pragovky - dopis se mu líbil. Švestka byl úplně zničen, když byl osvobozen
sovětskými vojsky.
Soudruh Biľak: pravičáci byli velmi dobře připraveni a měli to dobře promyšleno".

Já jsem četl československé články z roku 68., před vstupem armád VS a byl jsem zděšen, jak se projevovalo zrušení cenzury. Kdybych měl udělat paralelu, tak přesně, jako v roce 1989 a poté.
Rozvrtalo se to tak, že ty "reformy" už nemohly dopadnout jinak, než oddělením Československa od bloku s následným rozpadem celého bloku a možná i SSSR na kousky. A tanky byly poslední možným řešením, který mohl ten proces aspoň dočasně zvrátit.
Všechno se děje nejlepší možnou cestou a souvisí s mírou chápání všech účastníků procesu. A my, dnes, máme dost zkušenosti a informace k tomu, abychom mohly posoudit ty události a vyvodit z toho ponaučení pro sebe a příští generace.
Ale k objektivním závěrům se nepřiblížíme způsobem, který navrhuješ ty, že vše bylo správné, reformy byly dobré a Československo mohlo vybudovat "socialismus s lidskou tváři".
Právě, že nemohlo. S těmi lidmi, kteří celý ten proces ovlivňovali, to nebylo možné.