No, také si dovolím nesouhlasit:
1) Brežněv nebyl trockista. Naopak snažil se obnovit zašlou slávu doby Stalina. Že na to neměl a že okolo bylo plno liberálů, je věc druhá.
2) A co je náš velký problém - Brežněv byl velký dobrodruh, doma obdivovaný, ale zde takto naprosto neznámý. Jeho jakoby tvrdé kroky vždy předpokládaly dobrou a svobodnou vůli všech zúčastněných - jenomže liberálové z principu svobodní nejsou (jen o ní žvaní a nahrazují ji nesmysly) a proto ve zdejší již tehdy silně liberalizované společnosti narazil. V pojetí Moskvy jsme byli suverény, ale v pojetí Prahy vazaly.
3) Dubček byl ... píp. Ten uměl pouze pronášet přípitky. Kdysi dávno ho jedna moje šéfová, jinak tak načtvrt "disidentka" charakterizovala tak, že mluvil podle toho, jak mu doktoři namíchali prášky.
4) Ujmout se řízení svých věcí ... To je těžké, dnes o něco takového ani není zájem. Jen autem do krámu, pivko, televizi, hospodu a občas si trochu zanadávat. Jenomže ujmout se svých věcí znamená zcelit jednotícími ideály společnost a společně s dalšími neváhat vzít do ruky zbraň s vědomím toho, že se může jít na smrt. Dnes tady nemáme SSSR roku 1941. Ostatně upřímně řečeno, současné Rusko o mnoho lepší není. Stalin, to je dávno zašlá sláva.