Takže se shodneme na tom, že:
- Primární viník byl Chruščevovsko-Brežněvovský SSSR, protože tehdy v sovětské bloku bez souhlasu Moskvy nedalo dělat nic bez jejího souhlasu.
- Ano, Dubček nebyl dostatečně kvalifikován, ale zkus pochopit, že byl tlačen vůlí občanů, ne že je on táhl, jak to vidíme všude dnes, kdy se všude prosazuje a akceptuje řízení shora dolů. Tehdy to bylo naopak - tlak na dění byl zdola nahoru. A už jenom to, že odmítl poslechnout primárně chybující Moskvu byl akt snahy o samostatné řešení. Ale chybná síla tehdy byla vůle lidu, nikoliv kvalifikace ředitel.
- Ano, okolnosti studené války nedávaly velké naděje na případný úspěch reformního hnutí (bookmakeři by velké sázky na úspěch asi nevypsali), ale to ještě neznamená, že to byla jistota. Neztrácej ze zřetele, že ve hře je vždy i supersystém se svými "překvápky". Variant/manévrů bylo ve hře zajisté víc, než ty tvoje dvě. Šachy nejsou dáma. Ale jak jsem psal, nemá smysl dnes spekulovat coby kdyby. Národ (ne Dubček) šanci prostě nedostal a národ byl násilně podroben zvůli nekompetentní Moskvy. Pchop, že ikdyby to tehdy nevyšlo, mohli jsme si dnes říct - nezvládli jsme to, a ne - neměli jsme šanci. A to by byla a je zcela jiná výchozí pozice pro budoucnost. Jak říká klasik - raději se opotřebovat než zrezivět. Nezapomínej - za vším hledej člověka a jeho osud nebo možnost se osudu vzepřít. No a to souvisí i s tím, že se neshodneme v hodnocení toho, jestli tzv. husákovy děti, brány jako generace, jsou nebo nejsou naší dnešní nadějí. Pro mě vždy platí - po ovoci poznáte je.
P.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Okupácia ČSSR
Pe-tri | 24.11.2017