Pochopitelně že obsah článku, který vyšel na Zvězdě, je psaný subjektivně, obsahuje nepodložená a realitě odporující tvrzení a celkově vyjadřuje tvrdou brežněvovskou trockisticko-marxistickou lini elitářstí SSSR. Nelze si nevšimnout šovinistvických prvků autora článku, který dělá z Čechů a Slováků doslova méněcenné hlupáky, kteří by měli být vděční za invazi cizích vojsk, jakkoli vedenou snad i částečně ušlechtilými úmysly. Československý lid vnímal celou situaci tak, že po celkovém uvolnění za Novotného, kdy se zatuchlost a beznaděj pomalu měnila v optimismus a nadšení budovat národně sociální stát. Pochopitelně že mentální agenti Západu zde využívali vůle lidu reformovat neudržitelné centrální plánování a doplnit je drobným podnikáním a náhradou neschopných partajních kádrů těmi schopnými, třebaže bez rudé knížky. Pochopitelně že se zde oběvovali nejen persony typu Brzezinského, ale i mnozí jiní, u nichž byl dokonce jistý respekt k tehdejšímu pojetí socialismu. Dnešním pohledem je jistě možné konstatovat, že vlivem působení GP byl československý lid využit jako neinformovaný dav k pokusu o změnu systému. Jenže pokud dvakrát nelze vstoupit do téže řeky, proč se v roce 1989 očekávání drtivé většiny lidu nelišilo od dubčekovské vize "socialismu s lidskou tváří"? Vždyť ona "lidská tvář socialismu je vlastně odrazem stalinova "žiť stalo lučše a věsjoleje" v podmínkách národně sociálního socioekonomického uspořádání! Přitom ČSSR byl pouhý přívěšek Moskvy, bez které se neodvažoval činit prakticky nic, co by odpovídalo české a slovenské humanitní a národně sociální tradici. Toto si v roce 1968 uvědomovalo množství členů supermasové KSČ, proto také došlo k pražskému jaru. Problém byl jediný - do čela se nepostavili ti, kdo měli schopnost uhájit všechna pozitiva tehdejšího zřízení a doplnit je o moderní udržitelné prvky činorodé společnosti. Dubček nebyl znalec řízení, byl více sociálním liberálem v rámci socialismu než lídrem. Na závěr ještě drobný postřeh z roku 1988, kdy jsem jako student VŠE vedl dialog se skupinou nizozemských studentů, kteří dávali najevo, že Prahu vnímají jako normální evropské město a že čechoslováci jsou normální lidé, s nimiž je normální diskuse. Neměli bychom se my, normální lidé, konečně chopit řízení svých věcí?