Jedna věc je, jak 68 můžeme hodnotit dnes, když máme úplně jinou informační základnu a reálné zkušenosti z následujících 50 let vývoje, druhá jaká společenská realita tehdy v republice panovala. A v tom má CastroRuiz pravdu. Národ šel prakticky jednotně za Dubčekem a stranou, chtěl změnu, kterou okupace (dobový výraz, který patří k tehdejší době, ne k dnešnímu chápání v širších souvislostech) prostě zastavila. Tlak lidí/davu zdola dával Dubčekovi a spol. tu sílu a mandát. To, že by se situace pro národ dobře nevyvíjela, kdyby sověti tehdy nepřijeli víme až po zkušenosti z 89, ale kdo ví, v každém případě se tu tehdy rýsovala příležitost ke korekci politických poměrů. A ta byla násilně zastavena. Mluvit dnes o globálním pohledu a chtít po někom, aby ho tehdy aplikoval je prostě nonsens. Tohle slovo tehdy snad ani neexistovalo (nadsázka). Tehdy byla vůle lidu jednoznačná - vyjádřena známým heslem Dubček-Císař-Svoboda, to je naše obroda... To ale i v 89, a jak to dopadlo všichni víme. Jinou smutnou věcí je, že k moci se po srpnu 68 dostalo mnoho bezcharakterních jedinců (kolaborantů s okupanty), kteří potápěli své známé, kamarády atd. a po jejich zádech vyšplhali do vedoucích hospodářských i stranických funkcí (tzv. proces normalizace), včetně likvidace možnosti studovat pro děti těch, kteří si udrželi charakter a s okupací při prověrkách nevyjádřili souhlas. Taky to jejich řízení potom dalo národu pěkně zabrat. Dodnes se z toho nevylízal a tak stále platí třeba - kdo nekrade okrádá rodinu atd.... O tom, že STBáci už nevadí ani nemluvě. Ostrůvkům pozitivní deviace budiž vyjádřena všechna čest, že přežily a jsou opět donuceny zase jen přežívat.
P.
Re: Re: Okupácia ČSSR
Pe-tri | 23.11.2017