Je zajímavé, jak vysoký počet súfiů se v době vrcholu islámské kultury vyskytoval převážně ve Střední Asii, tedy v dnešním Íránu, Uzbekistánu, Afghánistánu či Pákistánu. Jsou to území dávných kultur jako Baktrijská říše, Kúšánská říše, Sogdijská říše, atd. - kde byl do krvavé islámské invaze praktikován po staletí zoroastrismus a buddhismus. A hle: "Súfijský mistr Pir-i-Do-Sara řekl: „Dokážete si představit rozum, který by sám sebe celý pozoroval? Co vlastně bude pozorovat, jestliže bude plně vytížen svým pozorováním? A bude-li rozum plně vytížen plněním svých funkcí, tak jaký jeho podíl se bude moci věnovat svému pozorování? Pozorování „já“ je potřebné v tom případě, kdy se „já“ odděluje od „ne já“…“ (Hora světla, XVII, verše 9951 - 57, rukopis)» Súfismus, str. 77, 78."
I zmínka o čakrách, ač značně pokřivená, je ve skutečnosti dost výmluvná: "Idris Šáh v souvislosti s tímto tématem nezabíhá do popisu čaker umístěných pod pupíkem, kterými začínají všichni esoteristé indicko-zednářské tradice znacharství. ." To, že se Idris nezmiňuje o spodních čakrách ovšem nic neznamená. Nepopírá to ani jejich existenci, ani význam. Je logické začínat od začátku. Stoupá se zdola nahoru. Pouze v případě celé axis mundi můžeme hovořit o úplnosti. V každm případě je to společná platforma súfismu a jógy.
A co to je ta "indo-zednářská tradice"? Pseudointelektuální konstrukt, cílené spojení neslučitelného. Nic takového ve skutečnosti neexistuje. Je sice pravda, že "Abyste uviděli cizí „třetí oko“, musíte napřed otevřít své vlastní (nebo být nositelem něčeho lepšího, co tyto možnosti ještě předčí)." Avšak "porovnání bioenergetiky v indicko-zednářské a súfijské tradici" není možné vyjádřit takovou jednou větou, na to se jedná o tématiku příliš vysokého řádu, aby ji jedna něčí věta, mohla postihnout, zvláště operuje-li tak problematickými pojmy jako "bioenergetika" a "indicko-zednářský."
Súfiové byli v islámských zemích v některých obdobích skutečně chováni v hluboké úctě pro svoji moudrost, ale také hojně pronásledováni muslimskými tyrany a fanatiky. Úspěšně korigovali debilitu většiny muslimů a nyní se hodí zase k jiným cílům Viz:
„Západní psychoanalýza jako taková a ty směry myšlení, které plodí, nejsou ničím víc než pokusy začátečníka v porovnání se starověkým uměním Východu“ (Carl Jung, Duše moderního člověka, Londýn, str. 250 – 251, viz také poznámka „Vědomí“).
Jung však v tomto kontextu vůbec nepíše o islámu, ale o odkazuje se na jógicko-védskou a buddhistickou tradici. Jeho výrok je uměle přiřazen k súfismu, ač zde též platný, nebyl tak míněn. Tedy Jungův záměr byl využit pro jiný účel.
Vesměs text zakládá své teze o súfismu na fragmentech výroků prakticky jediného představitele, aniž bychom se toho dozvěděli mnoho. Nejedná se o žádnou seriozní hlubinnou analýzu, ale o pseudointelektuální nátěr, pod kterým je protlačována vlastní ideologie s cílenými, vcelku čitelnými interpretacemi.