V komunikaci s Bohem je nejdůležitější, aby si člověk uvědomil, že taková komunikace (religie) vůbec existuje a jaké má formy. Potom může být člověk k Bohu vnímavý, může sledovat náhody a životní události kolem sebe a přijmout je jako řeč životních okolností. Stejně tak, když bude slyšet jeho vnitřní hlas, tak ho nebude brát na lehkou váhu. Vše ostatní je jen otázkou míry, svědomí. Podle toho nakolik se člověk naladil na tuto míru, nakolik se u něho rozvinula, tak mu to dá nápovědu v problematice toho co jíst, jestli pít alkohol, apod. Tím, že se bude člověk podle této nápovědy řídit, tak se jistě bude prohlubovat i jeho komunikace s Bohem. Takže ten důkaz může být jen uvnitř každého člověka. Pokud ho hledá venku, tak se jen od Boha vzdaluje.