Predložené zistené nejasnosti týkajúce sa sovietsko-nemeckých zmlúv, uzavrených v roku 1939, súvisia so skutočnosťami, ktoré stoja za nejasnosťami, čo znamená výraz "Die Dritte Macht", týkajúcej sa rozhrania obchodov s hranicami a spoluprácou za účelom plnenia stanovených cieľov súvisiacich z nejasnosťami.

V roce 1931 uskutečnila norská expedice mapování oblasti Země královny Maud, aby tím Norsko ozřejmilo svůj nárok na část antarktického teritoria, ale kartografické práce byly provedeny povrchně a s malou přesností. Přesně tuto oblast zmapovala až následující německá výprava, která se uskutečnila na přelomu roku 1938-1939. Tato výprava pod velením kapitána A.Rischera odjela na lodi MD Schwabenland z Hamburku 17.prosince 1938 a k břehům Antarktidy dorazila 19.ledna 1939, tedy v době vrcholícího antarktického léta. I když se o tom téměř nehovořilo, stálo v pozadí rostoucího zájmu Německa o tento kontinent několik významných událostí, souvisejících jednak s objevitelským přeletem kontinentu R.E.Byrdem v roce 1929, jednak s vytvořením tajné aliance nacistického Německa - někdy v období 1930-1931, kdy v Německu nacisté začali zřetelně krystalizovat v budoucí mocnou politickou sílu Německa, došlo k tajnému navázání kontaktu s takzvanou „Třetí mocností“ (Die Dritte Macht). V souvislosti nejen s připravou „Z-Plan“ a zámořského teritoria III. Říše.

Admirál W.Canaris pro tento účel nabídl svůj dobře organizovaný Abwehr, což bylo ostatními účastníky přijato. Organizací projektu opce a využití této technické pomoci, signovaného pod kódovým označením Z-Plan, pověřil W.Canaris 5.odbor Abwehru. Pátý odbor Abwehru (Abteilung Z) vytvořil řídící organizaci Die Kette, která zahrnovala čelné osobnosti ozbrojených sil, průmyslu, financí a ekonomiky, zástupců a technických ředitelů průmyslových závodů a vedení technické divize SS Schwarze Sonne.

Záměrem bylo vytvoření mocensky silného „železného korzetu" USA-III.Říše-SSSR-Japonsko, který by zájmy "Die Dritte Macht" ochotně uskutečňoval. Proto také Hitler od samého počátku vojenské expanze III. Říše ujišťoval nejen USA o přátelských vztazích mírumilovnosti Německa a skutečně po delší dobu neměl zájem nejen USA vojensky napadnout. Díky tajné podvratné aktivitě moci emisara se události vyvíjely zcela jinak. Potenciální spojenci začali válčit mezi sebou, čímž byl záměr „železného korzetu" v zásadě eliminován. Projekt byl prokazatelně zahájen v roce 1936, ale přípravné práce probíhaly tajně již nejméně tři roky předtím. Je známo, že o kontrolu nad Z-Planem usiloval Himmler se svým RSHA (Reichs sicherheitshauptamt - Říšský bezpečnostní úřad) od samého počátku jeho vzniku, ale plně uspěl až po odstranění W.Canarise v polovině roku 1944, kdy byl Abwehr zrušen a přešel do Himmlerova RSHA. Od tohoto data byl Z-Plan kódovým označením pro „Zukunft Plan".

Kdesi v neobsazené části Francie došlo k tajné schůzce, cílem této schůzky bylo sjednocení s cílem dosáhnout cestou změnu v takovém rozsahu že Hitlera navede k odstoupení od původního záměru uskutečnit plánovanou invazi na Britské ostrovy a přivede jej k přesvědčení, že musí nejprve napadnout a podmanit si svého spojence SSSR a posléze i USA. Tato kolektivní akce byla zřejmě úspěšná, protože těsně před „dnem D" Hitler invazi překvapivě odvolal a soustředil pozornost na „Fall Barbarossa" (útok na SSSR). Ukázalo se, že zmíněný den „D" byl jedním z kritických bodů, ve kterém se vytvořily první podmínky k pozdější porážce nacistického Německa.

Po nástupu A.Hitlera k moci v roce 1933, byla vytvořena velmi tajná, ale i velice pevná aliance "Die Dritte Macht" - nacisté navázali úzký kontakt v roce 1930-1931 (nástup Hitlera k moci v Německu). Když v Německu nacisté s Hitlerem v čele koncem 30. let upevnili svoji moc, byla aliance "Die Dritte Macht" plně funkční. Jisté zdržení představovaly čistky v armádní, hospodářské a politické elitě SSSR, které se skryté síle podařilo výrazně urychlit, když podstrčili prezidentovi E.Benešovi vykonstruované podklady o přípravách na svržení Stalina skupinou jeho odpůrců soustředěnou kolem sovětského maršála Tuchačevského. Beneš tyto zlověstné dokumenty předal diplomatickou cestou Stalinovi, a tím byly odstartovány v SSSR krvavé orgie procesů. Když Stalin zlikvidoval potenciální odpůrce záměrů skryté síly, došlo k uzavření smlouvy o spolupráci a neútočení mezi nacistickým Německem a SSSR, což měl být ve skutečnosti počátek mocné aliance, sahající prakticky od Atlantiku po Pacifik. Připojení Japonského císařství bylo již jen otázkou času. Touto cestou se pokoušeli získat „Hidden Intelligence“ vliv nad nově vzniklou mocnou pozemskou sílou, schopnou uskutečnit jejich záměr, spočívající v připojení k jejich říši s kódovým označením "Die Dritte Macht Gesselschaft".

Někdy v období vymezeném přibližně obsazením Čech a Moravy a zahájením války s Polskem, došlo k podivné změně v mentálním vzorci Hitlerovy osobnosti. Hitlerovy schopnosti (předvídavost, schopnost ovládání davu přebíráním jeho egregoru, schopnost mentálního ovlivnění svých spolupracovníků aj.) se pojednou jakoby vytratily, což bylo doprovázeno i změnou Hitlerových denních zvyklostí. Hitler se najednou vymyká z vlivu Karotechie. Když RSHA převzal oblast působení bývalého Abwehru, připojil k nově vzniklému konglomerátu ještě jedno vlastní velmi tajné oddělení, známé pod signaturou Karotechia - oddělením SS „Abteilung zur Ůberprůfung der Sogenannten Geheimwissenschaften" - Oddělení pro výzkum tajných věd. Svévolně mění tajné strategické záměry, které původně počítaly se spojenectvím s Polskem a SSSR. Spojenectví je odvrhnuto a nahrazeno strategickým záměrem oba spojence vojensky porazit a zničit. Porážka Polska byla předem dána jako důsledek drtivé technické a početní převahy Wehrmachtu, ale strategický plán Fall Barbarossa (útok na SSSR) představoval naprostou atrofii Hitlerových schopností, neboť Hitler (pokud ještě byl skutečným Hitlerem), připravující se již na přehlídku jednotek vítězného Wehrmachtu na Rudém náměstí v Moskvě, byl událostmi postaven před faktické zhroucení německého útoku na Moskvu a první těžkou porážkou mrazy zdecimované elitní 10. armády Wehrmachtu u Stalingradu. Lze vysvětlit, proč od určité doby Hitler ztrácí schopnost předvídat průběh událostí, a jako vůdce i stratég kráčí od jedné porážky ke druhé, současně jeho nejbližší pozorují i změnu návyků a jisté odlišnosti v chování. Jen málo odborníků ví, že již v roce 1938 zkonstruoval K.Zuse binární komputer Z1 a jeho nejnovější verze Z3 pocházející z roku 1943 byla v projekčním oddělení balistických raket v Doře používána k propočítávání parametrů dráhy V2, ale i balistických vícestupňových raket (A10/A9) pro útok na Manhattan a průmyslová centra USA na východním pobřeží. V Německu však byl již v roce 1941 vyvinut i další funkční binární počítač Hollerith. Pro komputery němečtí odborníci vyvinuli i první verzi komputerového jazyka nezbytného pro programování.