Byla-li by Země inerciální vztažnou soustavou, musela by být uzavřeným systémem. Jenže nás přece od zbytku vesmíru nic neodděluje, jen pozvolna slábnoucí atmosféra. Vysvětlete mi, jak je možné, že ten obrovský prázdný vesmír, de facto vakuum, nevysaje naši atmosféru? Jak to, že při obvodové rotaci 1600km/h a na hranici atmosféry ještě více, odstředivá síla neodvrhne postupně celou naši atmosféru do toho obřího vysavače? A to nemluvím o tom, že se údajně řítíme kolem Slunce rychlostí 108000 km/h. Jakou sílou by musela gravitace být, aby při téhle rychlosti a rotaci a podtlaku okolního prostředí udržela i ty poslední atomy vzduchu a plynů perfektně kolem Země? Asi dost gigantická, že? Tak, jak to, že vůbec zvednu ruku? Motýli létají. Vítr vane lehce všemi směry... Na téhle šílené obří centrifuze? Uprostřed gigantické vývěvy? Přemýšlejte selským rozumem a školu a jezuitské pseudovědce, jako byl Newton nebo Copernicus raději úplně vynechte...
Re: Re: Re: Re: Pravda je před očima - jen přeprogramovaná mysl ji nevidí...
Bon Giorno | 02.10.2017