Já k tomu taky napíšu pár bodů, tak jak tomu rozumím:

1. Tvůrčí činnost probíhá v kooperaci levé <-> pravé hemisféry neboli abstraktně-logické <-> procesně-obrazné.

2. Pojmové jazyky (např evropské) jsou primárně zpracovávány levou hemisférou a tak zde nastupuje nutnost samo-tvorby odpovídajících obrazů v pravé hemisféře, a i naopak tvorba obrazů a tvorba lexiky. Pakliže se to lidé nenaučí, tvůrčí činnost je velmi problematická, myšlení je ploché a schématické. Odtud tlak na jednostranné vizuální vjemy ze strany showbyznysu a médií.

3. Pojmové jazyky se od sebe velmi liší a já se domnívám, že zejména v tom jaké bohatství obrazů a vzathů mezi nimi umožňuje člověku vytvářet. Připomínám izraelský výzkum na toto téma, dle tohoto výjmečné postavení ruštiny jako světonázorového jazyka a angličtiny jako degradátora myšlení - několikrát o tom mluvil jak Zaznobin tak Veličko.
K zamyšlení: Vizualizace a poangličtění kultury s pojmovým jazykem vede k čemu? Máme my ve střední Evropě nějakou komparativní výhodu vůči Západu? A jak ještě dlouho?

4. Symbolické (hieroglifické) písmo je primárně zpracováno pravou hemisférou, odtud plyne řada výhod i nevýhod:
- myšlení pravou hemisférou je přirozeně rozvinuté.
- jak u dětí z těchto kultur pěstovat součinnost levé a pravé hemisféry nevím, ale techniky určitě existují.
- tvorba vlastních nových obrazů myslím docela problematická.
- zdá se mi, že národy se symbolickým písmem se vždy potýkali se "zvláštním" handikepem v konfliktech řízení se Západem. Já myslím, že to pramení zde.

Toť vše co mě na toto téma teď napadlo.