Čtěte pozorněji a zkuste se nad tím, co Pjakin říká více zamyslet.

To s tím systémem S400 je jednodušší.
Každý výrobce sofistikované vojenské technologie se zajišťuje proti tomu, aby nemohla být použita proti němu. To si myslím, že je logické, protože jakmile něco pustím z ruky, nikdy nevím, v čích rukách to skončí. Můžu si dát do smlouvy podmínku k souhlasu s reexportem, problémem je však její vynutitelnost a víceméně nemožnost nápravy faktického stavu, pokud dojde k přeprodeji nějaké agresivní zemi nebo organizaci.
Saúdská Arábie nakupuje zbraně a ty se ,,nějak" objevují u islamistů v Sýrii i jinde.
Každý si prostě ve vlastním zájmu musí rozmyslet, co komu dá do ruky a co už představuje přílišné riziko.
Vidíte, že Američané ani v situaci, kdy islamisté dostávají na prdel, jim nejsou ochotni dodat novější PTŘS než jsou TOW ze sedmdesátých let a o protiletadlových střelách nechtějí slyšet vůbec. A ty PTŘS jim ještě dodávají po jedné na skupinu, teprve až přinesou zpátky vypálenou výmetnou trubku a video, na co tu předchozí vystřelili, tak dostanou další.
Na Ukrajinu dodávají jakékoliv novější technologie velmi neochotně, protože Ukrajinci je neváhají prodávat a mohly by skončit kdekoliv. Na začátku války v Donbasu dodali Ukrajincům tři soupravy radaru schopného zaměřovat letící rakety z Gradů a dělostřelecké granáty a zpětně dopočítávat místo odpálení, aby mohla být baterie napadena. Jeden Ukrajinci rozbili už při vykládce na letišti, druhý nechali nepoškozený v Debalcevu a padl tam do rukou vojáků DNR. Což je celkem průser - pro Američany.
Vypráví se takový vtip: Jaký je největší rozdíl mezi ruskými a americkými letadly? Až Číňan zmáčkne knoflík, ruská letadla poletí dál.
V dnešní době se schopnost obrany země a tím i její faktická suverenita odvíjí od schopnosti ubránit svoje území a zvlášť jeho nejdůležitější oblasti proti napadení ze vzduchu.
Pjakinem zmiňovaný problém s dodávkou systému PVO z Francie měl Irák, nikoliv Írán, ale to nic nemění na názornosti tohoto příkladu a poučení z toho plynoucího pro všechny, kdo musí takovéto systémy nakupovat, protože je nedokážou vytvořit sami.
Proto Turecko nákupem ruské obranné technologie proti útokům ze vzduchu dává najevo, že Rusku důvěřuje a naopak považuje za možné riziko ohrožení své státní suverenity ze strany západních zemí. Poté co Američané zorganizovali v Turecku puč a pokusili se Erdogana zabít, čemuž zabránilo včasné avízo od Rusů, je takovýto závěr zcela logický.
Erdogan ví, že není v Rusku oblíben, ale ví, že Rusové s ním jednají na rovinu a nebojí se z jejich strany podrazu. A s někým spolupracovat potřebuje.
Na to je takový židovský vtip:
Po nádraží jde starý žid s velkým a těžkým kufrem. Dojde k jednomu stojícímu člověku a zeptá se: ,,Prosím vás, máte rád židy?"
,,Ovšem, obdivuju židovskou moudrost táhnoucí se staletími a jejich obchodní šikovnost..." Žid jde smutně dál až dojde k dalšímu člověku:,,Prosím vás, máte rád židy?"
,,Samozřejmě, mám mnoho oblíbených židovských spisovatelů a hudebních skladatelů..." Žid vláčí kufr ke třetímu člověku, který na stejnou otázku podrážděně zavrčí: ,,Nemůžu židy ani cítit."
Žid se zaraduje: ,,Výborně, vy jste upřímný člověk, s vámi se dá jednat na rovinu. Byl by jste tak laskav a pohlídal mi chvíli kufr, než si skočím na toaletu?"

Zpátky k vyšší politice a ke KSB:
KSB ještě nebyla obecně přijata ani v Rusku, natož v celém světě, lidí, kteří ji chápou je zatím hrstka a proto není možné chovat se striktně podle ní. S těmi, kdo myslí ještě postaru je nutno hovořit řečí, které rozumí a teprve když dojde k porozumění na této úrovni, je možné dotyčnému navrhnout další postup v duchu KSB.
Rusko se snaží vyhýbat použití síly a nátlaku kde může, snaží se s každým hovořit, jenže mnoho lidí v politice rozumí jenom řeči síly a převahy, proto jim nezbývá než v nezbytně nutné míře tyto prostředky taky aplikovat. Jenže to dělají střídavě s nabídkami ke smíření a k hledání konstruktivního řešení. Výborně je to vidět v Sýrii, kde se už od ozbrojeného odporu proti vládě podařilo odvrátit mnoho Syřanů a proces obnovy Sýrie jako fungujícího státu jde pomalu ale jistě kupředu.
V tom se ruský přístup liší od přístupu neokonzerv - že se s nimi dá mluvit a dohodnout se na řešeních win-win. Dále je vidět, že Rusové jsou schopni jednat i s nepřítelem a pomoct mu, pokud zanechá nepřátelských akcí a dostatečně projeví ochotu spolupracovat. Ostatní politici a generálové v zemích celé oblasti to vidí a činí podle toho své závěry.
Čili pokud nějaká země a její politické vedení přistoupí na tuto rovinu rozvíjení vzájemných vztahů a akceptuje Rusko jako jakéhosi mentora při zavádění těchto principů, v dlouhodobém důsledku jí to může jedině prospět. Krátkodobě to vede k problémům, opět viz Sýrie, protože Temná strana Síly se svého panství a svých otroků vzdát po dobrém nechce a ještě není ani zdaleka poražena i když ztrácí půdu pod nohama každý den více.
A na překonávání těch problémů spojených s vymaňováním se z nadvlády neokonzerv a spol je právě potřebná ochranná ruka Ruska, které je jediné tak silné, že si na něj neocons netroufnou.
,,A když je někdo jedinej kdo může, tak musí Karle, tak musí."

Tož tak.