tato pasáž je popisem obsahové stránky nové kultury lidskosti, která bezpochyby převládne:

Láska je trpělivá, láska je dobrotivá, láska nezná závist, neplodí nic zlého, nezná pýchu; není hrubá ani sobecká, vůči zlobě zůstává mírnou, nepředstavuje si neštěstí, neupadá do nespravedlnosti, ale naopak, těší se ze spravedlnosti. Láska brání vše, láska doufá ve vše, láska unese vše; nikdy se nevyčerpá.
Slova sama ale zaniknou a vědění se ztratí. Neboť máme jen částečnou pravdu a částečnou nepravdu, ale když přijde dokonalost, všechno nedokonalé se rozplyne. V dětském věku člověk mluví jako dítě, chápe jako dítě, myslí jako dítě; dospělý sice odkládá dětské věci; ale přesto se přece ještě díváme přes kalná skla a matoucí slova. Dosud máme jen částečné vědomosti, ale až staneme před tváří boží, nebudeme již mít částečná vědění, ale taková, která nás On učí. Nyní nám zůstávají tři: víra, naděje, láska, ale největší z nich je Láska.