Lexo, nesouhlasím s tebou.
Když se na to podíváme z odstupu, tak právě k žádnému rozvalu vesnice nedošlo a "tradičních velkých rodin" už vůbec ne.
Výše píšeš, že sedláci byli největší pracanti. Opravdu? Oni sami - svou prací - všechno zvládli?
Už několik staletí před komunisty bylo popisované, že největší paraziti a keťasové byli na vesnici sedláci.
Pro příklady - známé i z literatury - není potřeba chodit daleko., i když se, samozřejmě, vyskytly i výjimky. Děvečky a čeledíni by mohli vyprávět, jakou dřinu po nich sedlák chtěl, aby jim vůbec dal najíst.
Četla jsem cosi jako "životopis" dědečka mé kamarádky, narozeného těsně před koncem 19. století. Pocházel z rodiny chalupníka, vesnička kdesi na Kolínsku. A tem chlapec pracoval u sedláka už od pěti let. Pásl husy a později mu svěřili i větší dobytek. Jeho "plat"? Pytlík krup za týden práce. Jediný pytlík, který osmičlenné rodině nestačil ani k večeři. Nebo půl ošatky mouky, ze které maminka pekla na kamnech moučné placky.
Tatínek pracoval v místní cihelně, maminka u sedláka vypomáhala na poli a oba rodiče byli ještě sedlákovi vděční, že tento nejmenší chlapec mohl u sedláka sloužit.
Takže - sedláci nebyli vůbec žádní osvícenci či lidumilové a to ani po válce. Dávky neplnili schválně - i když za dodávky dostali zaplaceno, nebylo to nic, co by po nich stát chtěl zadarmo.

A teď se pokusím přes "rozvrat rodiny" dostat k "nahnání lidí do měst":
Ta "tradiční velká rodina" nedržela pohromadě nějakou láskou a vzájemnou úctou a proto, že by chtěla (až na výjimky, samozřejmě). Držela pohromadě jen kvůli tomu, aby přežila, že nebylo jiné východisko či možnosti. Jeden na druhém byli silně závislí a mladí mohli začít něco jako samostatný život jen sňatkem - nebo tím, že majitel gruntu zemře.
Myslíš snad "tradiční rodinu" sedláka, kdy se jen čekalo, až otec zemře, aby syn mohl začít vlastní život? Výměnky a výměnkáři - a jak s nimi bylo často zacházeno - to ti nic neříká?
"Až se tobě třásti bude ruka,
koryto ti synek udělá!"

Mladí odcházeli do měst už za "průmyslové revoluce" a důvodem bylo osamostatnit se, osvobodit se zpod nadvlády často despotického otce - hospodáře, který rozhodoval i o tom, koho si potomek má vzít.
Takže - ti komunisti do měst nikoho nenaháněli. Po válce byly ve městech vyšší výdělky, než v zemědělství na vesnici. A také dobré ubytování dávali - později i vlastní byty...
Po válce bylo prioritou obnovit válkou zničenou infrastrukturu, bylo potřeba rozjet průmysl. Vesnice přišla na řadu až o pár desítek let později, až když už klíčový průmysl "šlapal". Ale - od sedmdesátých let už nebylo velkého rozdílu mezi životem ve městě a na vesnici, ke konci "sedmdesátek" se ten rozdíl setřel úplně. Vesnice byla vybavená vším potřebným k pohodlnému životu - a nikdo nemusel za prací dojíždět, pokud nechtěl. Škola a školka, obchod a hostinec, výborná dopravní obslužnost - to bylo v úplně každé vesnici, pokud šlo o vesnici a ne o malou osadu. Ale i tam dojížděly pojízdné prodejny. Ve většině vesnic bylo lékařské středisko a často i se zubařem. Fungovaly zájmové kroužky pro děti a také pro dospělé fungovaly různé "občanské spolky", kde se lidé scházeli a něco smysluplného pro život v obci dělali.
Je to málo? Porovnej se dneškem. A to vše za 30 let od konce války...
No... ono se stačí podívat na ty tzv. "normalizační filmy" a člověk si může udělat představu, jak tehdy žila vesnice a jak ohromný rozdíl to byl oproti r. 1946, kdy elektřina byla výjimkou, o vodovodu, silnicích atd. ani nemluvě.
A když popisuješ, že důsledkem "komunistického rozvratu populace ztratila vztah k práci v zemědělství" - tak ano, ale až po "sametové" a úplném zničení zemědělství u nás. Za těch proklínaných komunistů jsme soběstační v potravinách byli - a jedni z nejlepších na světě, že k nám jezdili na stáže pro zkušenosti i Američané.

Samozřejmě, že se tehdy dělaly chyby a že cosi jako "životní prostředí" tehdy nemělo zvuk, prostě se na to nedbalo. Ale - to ani na tom "západě". Z toho bych komunisty nevinila, protože o důsledcích používání různých chemikálií se tehdy nevědělo - viz např. DDT - a průmyslová města na tom byla se zplodinami také stejně u nás i na "západě". Tam se jen možná o malinko dřív začalo s technologiemi odsíření apod.
Takže závěr:
Po válce ty potraviny opravdu chyběly a bylo potřeba co nejvíce zvýšit zemědělskou produkci a zásobování. Ale - český národ nebyl připraven o "stěžejní zdroj obživy a nezávislosti" - viz fakt, že potraviny jsme v průběhu "komunistické éry" ještě vyváželi, byli jsme soběstační a tím i nezávislí. Což se nedá říct o dnešku - při režimu tzv. "demokracie".