"Iluze se však stala iluzí." a "V prvom rade to ani nevzniklo.", a to všechno má samozřejmě vliv na politiku.

Ale ako to správne pochopiť, ako to správne aplikovať v praxi, žeby to prinieslo pokoj?

Lepšie ako tisíc neužitočných slov je jedno slovo, ktoré prinesie pokoj.

Ale ako to správne pochopiť, ako to správne aplikovať v praxi, žeby to prinieslo pokoj?

Pokojne Vám poskladám príbeh, ktorý je pokojne pochopiteľný a aplikovateľný.

". . . A jelikož byla neobyčejně krásná, jak už to bývá na světě, král se do ní zahleděl a nespustil z ní oči a nakonec nemohl žít bez ní. A udělal ji – přestože pocházela z chudé rodiny a prakticky neměla nic – stala se jeho první královnou.

A jelikož pocházela z chudé rodiny, zažila toho moc, co se týče utrpení, chudoby, hladu a proto byla obdařená velkým soucitem a čistým charakterem. A stala se vášnivou žákyní . . . nikdy nechyběla mezi obecenstvem.

A král vždy ze zvědavosti se jí ptal – každý večer, když byl s ní: „Co dnes, . . . co dnes jses učila?“ A měl sám též velký respekt pro poučení.

A jeden večer, když tak spolu sedí na loži, a připravují se na noc – když se vrátila pozdě. Ptá se ji král, co dnes jses učila?

A ona odvětila veršem, který najdete . . .

Což znamená:
„Z toho co máme rádi pochází strast
Z toho co máme rádi pochází – strach
Ten, kdo nemá nic, co má rád, nebo nemá nic, co miluje
Ten nemá ani starost ani strach“



Teď si představte, že král se připravuje na noc s touto krásnou královnou a na manželském loži slyší tato slova… Tak co se stalo? Moc se mu to nelíbilo. Neb se připravoval právě na slasti, které prožije se svou milovanou ženou na manželském loži. A teď mu povídá: „Z toho co milujeme pochází strast a z toho co milujeme pochází strach. Ten, kdo nemiluje nemá strach a nemá strast.“

Tak co udělal král? Naštval se. A povídá: „Jdi. Nechci tě mít na očích. Jdi odsud. Takovou hloupost, nesmysl, se přece nikde neučí.“ Tak ji vyhnal z manželského pokoje a pak asi si sehnal nějakou jinou.

A na druhý den, co se stalo? Na druhý den, jelikož to byl dobrý král – má výčitky svědomí. Jde do královnina pokoje, omlouvá se. Říká: „Já jsem to tak nemyslel má drahá. Ale jak je to možný, prosím tě – tak moudrá slova, tak moudré učení, může říkat takový hlouposti?

A tato moudrá královna – co mu řekla? . . ."

Lepšie ako tisíc neužitočných slov je jedno slovo, ktoré prinesie pokoj.

Ale ako to správne pochopiť, ako to správne aplikovať v praxi, žeby to prinieslo pokoj?

Pokojný príbeh, ktorý je pokojne pochopiteľný a aplikovateľný.