Narativita je přirozená vlastnost lidského vnímání a samoorganizace psychiky. Vazby mezi objekty v psychice totiž nesou i prvek významu a to subjektivního protože ve vztahu objektu k Já nebo mezi objekty z pohledu Já. Tento význam se ale vždy zakládá na objektivní skutečnosti. Bez "narativity" není možné žádné uvažování. Klam narativity spočívá v tom, že účelově zkonstruované významové vazby (příběh) mohou uspokojit uvažující mysl natolik, že neuvažuje alternativní možná významová spojení případně jsou mu podsunuta falešná významová spojení (např. v důsledku kognitivních zkreslení). Např. jednoduchý fakt "Jonáš vyšel z domu" nás neuspokojí protože k němu nelze snadno přiřadit význam, hned se ptáme proč, kam, kdy atd. a z odpovědí třeba i spřádáme příběh který vede k dalším otázkám. V podstatě se dá říci že klam narativity (narrative fallacy) je jedním z kognitivních zkreslení.
KSB se s ním vypořádává poukazováním na osobní nutnost pěstovat umění dialektiky v její původní formě (Platon, Sokrates, Aristoteles) jako dialogu pomocí návodných (vyplývajících z faktů, viz příklad s Jonášem co vyšel z domu) otázek, tedy v podstatě vědomě kontrolovaným sledováním a budováním narativu. Dialekticky lze zkoumat i cizí, předložené narativy a odhalit tak případné klamné narativy. Řada poznatků a názorů KSB na věci okolo nás je právě výsledkem dialektického rozbití klamných narativů které jsou nám předkládány (např. práce o Stalinovi a Fordovi apod.).
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Prežitok - dodatok
Max | 16.08.2017