Už myslím chápu odkud tvůj názor vyrůstá. Problém vidím v tom, že odmítáš pojem etiky a morálky jako čistě lidský výmysl. Jenže o tom to právě je. Pokud je konkrétní etika a morálka čistě od lidí, pak je jen a pouze prostředkem uspořádání společnosti podle lidí. Pokud je etika a morálka z jiného zdroje (bytí, Boha, jakýkoliv pojem který máte spojený s totalitou existence) pak je prostředkem uspořádávání osobního lidského života v řádu organizace bytí (Boha, dosaď si svůj pojem...). To co popisuješ o konání aby člověk pochopil (co je co) je právě způsob jakým si člověk osvojuje onu morálku pramenící ze života samého. A pojítkem na řád sebeorganizující se totality bytí je právě svědomí.

Tudíž se myslím dostáváme k závěru. V podstatě vnímáme problém morálky a etiky (jako objektů) celkem shodně, pouze ty jsi si pojem etiky a morálky odlišně ztotožnil (vnitřní obraz) pouze s jedním aspektem obrazu jak je vnímán/definován v rámci KSB/DVTR. Pokud zahrneš do pojmu morálky a etiky i problematiku zdroje ze kterého vycházejí, pak zjistíš že to co považuješ za morálku je pouze morálka z určitého zdroje, a to čím se snažíš řídit-nám zde popsat není ne-morálka ale morálka ukotvená jinde a jinak.