Zdroj etiky a morálky nikdy není v nás samotných. Pokud by totiž byl, pak je výsledkem "všechnosidovolování" (sám jsem mírou všech věcí). V reálném životě má většina lidí morálku odvozenou z externího zdroje, a klíčem je z jakého zdroje pochází. Většina ji odvozuje zcela, více či méně z kultury tedy od jiných lidí (tedy i těch co si všedovolují nebo se jinak pasují na míru věcí), a i když se to mnohým věřícím nelibí tak sem spadají i zdroje náboženské resp. církevní či kultovní které se maskují za nejvyšší externí zdroj (Boha) ale podstatná část pochází od lidí. Rozpoznat v komplexu morální náboženské doktríny části od Boha (pokud jsou přítomné) a ty od lidí nelze pokud člověk sám nemá přímý přístup k čisté morálce (od Boha). Proto se vyžaduje víra, kultivují všemožní zprostředkovatelé pravdy, nepodporuje přímý dialog s Bohem (skrze svědomí a osobní zkušenost) a bazíruje se na dogmatech a rituálech, aby u lidí nedošlo k rozlišení a odmítnutí lidmi přidaných nebo změněných částí.

Největší psina je ve zmatení lidí když přijde na slovo Bůh. Jejich vztah k pojmu zcela determinuje vztah ke všemu ostatnímu. Přitom mluvit o podstatě věci a intelektuálně i intuitivně ji uchopit lze bez ohledu na chápání (obraz) centrálního pojmu. Pokud si člověk uvědomí že jeho vztah k pojmu je daný nějakým obrazem který si sám vytvořil na základě cizích obrazů a nikoliv osobní zkušenosti, může se pohnout dál (a je jedno zda svůj obraz hájí - věřící nějaké konfese - nebo ho potírá - ateista). Pokud si eliminujete vnitřní obraz pojmu Bůh (vyprázdníte svůj šálek) a pracovně si ho nahradíte něčím jiným - Tao, AUM (Absolute Undistinguished Manifold), Nejvyšší Všeobjímající Řízení (pokud intelektuálně uchopíte co to je, nepostižení odborným vzděláním či vhledem ať si dosadí třeba Univerzum nebo Vesmír) jako filozofického a vědecky uchopitelného pojmu, můžete pokročit dál. Pokud do dalšího uvažování nezahrnete pojem Vědomí (co to je a kde se bere) jinak než jako že ho máte a tudíž můžete vnímat vnímatelné, pak se čistě logikou, vědeckou metodou a vlastní zkušeností při používání matérie-informace-míry jako mezních kategorií zobecnění nakonec dostanete k vnímání a následně chápání bytí v míře vám v daném okamžiku vlastní (proces poznávání nelze završit, je kontinuální). Když pak do toho nakonec zakomponujete problém Vědomí v jeho totalitě, zjistíte že průnikem obojího je to co KSB nazývá Bohem, a proč mluví o materialistickém ateizmu a idealistickém ateizmu které jsou s ním v rozporu.