Modelová situace. Pokud by tvůj otec nebyl v tvém životě přímo přítomen (nikdy by jsi ho osobně nepoznal), měl by jsi pouze zprávy o něm od jiných. Jaký důkaz by jsi měl o jeho reálné existenci (a teď nejde jen o to co nás učí biologie, protože víme že potomka lze vyrobit i v laboratoři vložením genetické informace která nemusí pocházet od "otce" viz např. klonování)? A že je/byl skutečně takový jak je ti podáváno?

Zde prezentované řešení důkazu existence a povahy otce je následující: pokud je v tvém životě nějak přítomen (má vliv na okolnosti tvého života), pak by mělo být možné s ním navázat osobní dialog skrze své osobní činy a myšlenky. Něco jako vzkazy na zdi / v mrtvé schránce, kde onou zdí je celý tvůj život a co se v něm děje. Forma i jazyk komunikace je pak ryze jen tvůj osobní, stejně jako odpovědi (důkazy) které získáš. Zkušenosti takto získané ač nepřenositelné jsou zcela reálné.