Julku, pokusím se ti odpovědět - i když ne všemu, cos popsal, rozumím. Možná zjednodušeně, ale svými slovy, jak jsem pochopila sama.
Začnu od konce - k tématu "svědomí", o kterém je, tuším, celý tvůj příspěvek.
Samozřejmě, že se svědomím se to nemá nijak jednoduše - ale to tu také nikdo netvrdil a netvrdí. Tys to tak pochopil? Nu...asi záleží na tom, co vůbec chápeš pod slovem "svědomí".
Jestliže pouze signál "v právu x v neprávu" nebo "zlé x dobré" - pak bych se nedivila tomu, co v příspěvku píšeš. Je to složitější a svědomí "nehovoří" pouze tak, že cítíme či necítíme vinu.

Jestliže svědomí je jakási pomyslná "přímá spojovací linka s Bohem", pak je jasné, že se s touto "linkou" člověk už rodí. Jak potom bude využívána, zda vůbec bude využívána, jak moc bude "funkční", jestli se "šumy" či čistě - to už je otázka jiná, která záleží na mnoha faktorech, výchovou počínaje a osobním vývojem člověka konče. Čím je "linka" používanější a "spojení" čistější, tím více člověk stoupá po pomyslném žebříčku lidské psychiky= vyvíjí se.
A to vůbec není jednoduché.
Možná jsi zde sám postřehl, že si dítě od narození prochází všemi typy lidské psychiky a ideální by bylo, kdyby s dospělostí vstoupilo i do poslední fáze psychiky - Člověk - a tím se myslí, že "spojení s Bohem" funguje už bezvadně a čistě - tedy - svědomí je otevřené a vyvinuté.
Samozřejmě, že je zde předpoklad, že člověk Bohu věří a že si osvojil "jazyk", kterým mu Bůh odpovídá. A ten "jazyk" může být u každého člověka jiný. Tady máš i vysvětlení, proč se svědomí nedá "předat", proč se ho nemůžeš od nikoho "naučit" či být do něj nějak "rituálně zasvěcen". Nedá se ani popsat ve stylu "když budeš dělat to a to, bude tvé svědomí = spojení s Bohem - fungovat".
Ostatní lidé v tvém životě ti mohou pomoci nastavit správné "výchozí parametry" tohoto spojení - ale zbytek je jen a jen na tobě.

Jestliže plně funguje "spojovací linka" s Bohem, pak to znamená, že se s ním vždy můžeš poradit sám - bez prostředníka - a vždy dostaneš odpověď takovou, která je v dané chvíli (situaci) ta nejlepší. Také z toho vyplývá, že Boží záměr můžeš plnit bez problémů, i když nemusíš přesně vědět, co je tvým životním posláním. To ti může být rozkrýváno postupně a to podle tvé míry chápání, osobního růstu (vědomostí, zkušeností...atd.)
Vždy to ale znamená, že budeš k tomuto cíli vedený neomylně a bez zbytečných "zatáček", často spojených s trpkými zkušenostmi nebo dokonce utrpením.

A ještě k tomu pojmu "svědomí"...
Jde o celý soubor řešení všech možných situací. Mj. - s dobře fungujícím svědomím i poznáš, kdy se zachovat mírně, kdy naopak být razantní, kdy ustoupit a "nechat to uzrát" - nebo kdy si jít za svým a neuhnout ani o kousek. Prostě - jakési nejoptimálnější řešení všemožných životních situací, výzev i problémů, kritických zátěžových situací - prostě všeho, s čím se člověk v životě potká.
Jde přeci o Boží vedení - nejen o hodnocení "vina x nevina".
Pro srozumitelnost ti dám modelový příklad:
Máš zahradu s krásnu hrušní, která rodí výborné plody. A ejhle - začal ti na ně chodit sousedův "spratek". Načápáš ho, vyjedeš - a spratka s nadávkami vyženeš.
Co svědomí?
Jsi v právu, tedy žádnou vinu necítíš. Můžeš tedy v klidu spát, pokud svědomí chápeš jen jako rozlišení viny a neviny.
Můžeš si zanadávat na chabou výchovu sousedů a utvrdit se v tom, že opravdu mají nevycválaného spratka. Pak ještě můžeš vynadat sousedovi a pohrozit mu, že příště tomu klukovi už nabančíš. Jsi v právu. Na cizí zahrady se neleze a cizí ovoce se nekrade.
Ale - co když to tvé svědomí "hlodá"? Ptá se tě - opravdu jsi musel tak vyletět? Kvůli hruškám, kterých je tam dost a dost, ty je ani nezvládáš zpracovat a ožírají je tam vosy? Musel sis souseda "podat", když kluk je věčně doma sám, protože rodiče dělají na směny, kluka vidí jen chvíli a nemají žádné hlídání?
Nakonec se může stát, že si řekneš "no to jsem teda pitomec, takhle jsem vyletěl kvůli blbosti, chudák kluk, toho jsem vyděsil, že se teď bojí i okolo projít".
No... a pokud se to stane, budeš hledat nějaké řešení, jak to napravit. A i když to řešení najdeš a klukovi třeba vysvětlíš, že na cizí zahradu se neleze, ale když u tebe zazvoní a o pár hrušek požádá, tak je dostane, pokud budeš mít - to ještě neznamená, že takto se máš zachovat ke každému, kdo na tvou zahradu vleze.
Toto řešení té jedné konkrétní situace ještě neznamená, že máš "mustr" k řešení všech podobných situací. Dokonce to neznamená ani to, že klukovi budeš ty hrušky dávat pořád, protože to záleží i na něm samotném - na jeho chování vůči tobě, na tom, co si z celé situace odnesl on sám.

Tak... to je snad i vysvětlení... snažila jsem se, ale jak to pojmeš - to, samozřejmě, vědět nemůžu.