Ahoj Tony,
K té svobodě slova - jistě se jedná o velkou lidskou hodnotu, je tu ale jedno velké ale. Týká se to praktické stránky uplatňování. Asi bereš, že vše co děláme bychom měli být schopni dělat se správnou/optimální mírou. Co se tím rozumí v tomto případě ? Rozumím se tím být schopen hledat rovnovážný střed mezi dvěma póly možností. Umět rozlišovat, jestli máme mlčet nebo mluvit, obecněji řečeno - být pasivní nebo aktivní. V jiné situaci zase vědět, jestli je na místě situaci řídit nebo ji nechat volný průběh apod. I selský rozum zná potřebu tohoto rozlišování, když říká - mluvit stříbro, mlčeti zlato. Jsi-li v Římě, buď Římanem a když na pak se nediv, že můžeš mít potíže. Jak říká klasik - buď moudřejší než ostatní, můžeš-li, ale neříkej jim to. Proč asi ?
A té agendě - jednak - nic nás nenutí být v názoru zbrklý a druhak - i v hostilním prostředí je nezbytné, naučit se být schopen přežít. A jsme zase u těch dvou modů operandi - mlčet versus mluvit, řídit versus nechat být apod...
Měj se a hlavně žij spokojený život. Přece si nepřipustíš zdejší diskuse natolik k tělu, aby ti mohly tohle korodovat, ne ?
P.