Tímto se už dostáváme poněkud hluboko pod kapotu. Ano, líbí se mi tento typ úvah, tady se na toto téma dřív docela dost nadiskutovalo. Mám-li to shrnout, potom platí, že v praktickém, každodenním životě musíme s kauzalitou/determinismem počítat (ať je již jejich podstata jakákoliv). Složitější to je s tou svobodnou vůlí, protože je otázkou, nakolik naše volby jsou skutečně svobodné a nakolik determinované její skutečnou podstatou. Nakonec, a v tom se shodneme, lidská gnozeologická tradice neříká - na prvním místě poznej sám sebe, čímž zajisté myslí, poznej vlastní podstatu. Ano, pojem vědomí patří mezi základní kategorie a v tom souhlasím, že ani KSB ho do této role explicitně nestaví. Pouze ho bere jako jakýsi deux ex machina,který realizuje tvůrčí/realizační princip MIM. Nicméně smysly vnímaná realita jako mozkem interpretovaný desktop skutečné reality/podstaty je myšlenka kompatibilní s modelem vědomí coby v pozadí osobnosti stojící Duše (žijící/bytující jakoby ve strukturálně jiné dimenzi/vrstvě reality). Vědomí/Duše, která je (před klávesnicí sedícím) uživatelem lidského těla (PC), složeného z HW a SW a pracujícího v komunikační síti s ostatními jedinci. Smysl pak má i esoterický koncept šířky (pásma/bandwith) vědomí, coby rozsahu/diapazonu portů, na kterém je schopna s okolím smysluplně/cílevědomě komunikovat. Tuto komunikaci pak v širokém slova smyslu můžeme chápat jako individuální volby realizované v deterministickém prostředí, nezávisle na tom, jak si podstatu těchto voleb jakož i onoho komunikačního prostředí vysvětlujeme či modelujeme.

Díky za podnětnou diskusi.
P.