Málokdo v naší historii dokázal tak naléhavě a přitom precizně poukázat na vědeckou a výzkumnickou odpovědnost, tj. na mravnost provázející celý proces poznávání až po výstupy a důsledky poznání. Mravnost totiž buď je nebo není přítomna v osobnosti zkoumajícího, proto nelze ji extrahovat ze subprocesu zkoumání a požadovat její plné uplatnění až v subprocesu aplikace výzkumu, nad nímž ostatně má sám výzkumník zpravidla minimální kontrolu. Nelze k jakémukoli textu přistupovat nekriticky a ignorovat to, co je v přímém rozporu s realitou, jakkoli halenou cílenými iluzemi. Proto si velni vážím Karla Čapka, který jako málokdo pochopil důležitost mravní integrity každého člověka jako podmínku života jako takového. Rozdíl mezi životem a přežíváním vnímal KČ velmi přesně, proto ostatně tak moc vadil těm, kteří ho nakonec dostali. Já-centrismus, jinak též egoismus je totiž předmětem pozornosti řady myslitelů poukazujících že egoismus je stejně vadný jako kolektivismus, neprovází-li je kritické systémové myšlení. Blbost davu je jen znásobená blbost egoisty. A přestože blbost nelze zcela eliminovat, právě proto je nezbytné s ní vytrvale a bez ustání bojovat.