cituji:
"Někdo bude lépe a radostněji pracovat, když pouze může, ale nemusí, neodpovídá a nemůže odpovídat realitě".

Tohle je lež nebo půlka pravdy, což vyjde stejně.

Takže na pravou míru - v současnosti to u někoho fungovat bude a u někoho ne. Lze nastavit podmínky tak, že v dalších generacích to již bude zcela samozřejmé pro většinu populace (některé kultury budou problematické - ty ale už ve skutečnosti základní příjem dostávají - protože jejich kultura jim brání zapojit se do spravedlivé společnosti - řešení problému je na jinou diskuzi).

Přeci se nikde v článku netvrdí, že základní příjem sám o sobě vyřeší všechny problémy společnosti. Je to cesta, je potřeba myslet procesně. Aktuální otázka je jak vyřešit přechodový stav.

Místo povinných 4.hodin denně (i to je dobré řešení) by například mohli všichni projít nějakou zkouškou dospělosti, která by prokázala jejich schopnost samostatného života, například odpracovat deset let pro společnost jako podřízení a nakonec nějaká komplexní zkouška. Až pak by mohli žít život podle svých představ a zapojit se do společnosti dle uvážení, možností je více. První krok je shodnout se, že je to dobrý směr.