Úvaha, že někdo bude lépe a radostněji pracovat, když pouze může, ale nemusí, neodpovídá a nemůže odpovídat realitě. Dávat někomu peníze jen tak je zvrácenost, která lidi akorát učí, že pečení holubi přilétnou sami do pusy. Cikáni na dávkách jsou hezkým příkladem, co dělá člověk, který nemusí pracovat a dostává peníze - studují ti cikáni něco, nebo jenom žerou?
Takže takhle uvažují ti, kdo hodnotu a význam skutečné práce sami nikdy nepoznali. Omámeni magií peněz a čísel a nechápou duši člověka a jeho pohnutky či motivace.
Problém je mnohem komplexnější. Za prvé, lidé jsou dnes zpovykaní, mají nízké a zvrácené hodnoty, společnost je v morálním a intelektuálním úpadku. Pokud lidé dostanou víc času a prostředků, naprostá většina s nimi naloží jako hlupáci - prochlastají je, koupí si uřvané motorky, značkové hadříky, budou grilovat, nahážou to do automatů... Na vzdělání věnují dnes lidé u nás ze svých příjmů v průměru jen 0,08%. Takový je zájem o vlastní duševní rozvoj.
Za druhé, díky spirále technologického vývoje rychle mizí povolání, které vždycky lidem přinášely pocit seberealizace a radost z tvůrčí práce - všechna ta krásná řemesla od truhlařiny přes štukaterství po já nevím co - kdy člověk tvořil rukama a mohl být na výsledky hrdý. Stát se robotem u pásu nebo ponižovaným kolečkem v byrokratickém aparátu je nekonečná frustrace.
Lidé, kteří dělají jen na oko, pseudočinnost aby něco vykazovali, moc toho neumí a berou peníze za nějakou pozici, šmahem trpí komplexem méněcennosti - protože jsou méněcenní a jejich podvědomí jim to říká, tak se nafukují a upozorňují na sebe, aby si dodali pocitu důležitosti.
Lidé by měli všichni povinně pracovat aspoň 4 hodiny denně, protože tím rozvíjí svůj potenciál a také se učí, že nemohou žít na úkor druhých, ale sami mají přiložit ruku k dílu. Ta práce však musí být tvůrčí a ne tupě mechanická. Teoretické vzdělávání bez manuální práce plodí jen lidi s pokřiveným myšlením, kterým chybí kritérium pravdy - praxe.
Bez výchovy a vyšších hodnot je to marnost. To se zničilo lehce, ale náprava je desetkrát těžší. Protože zájem o smysluplnou činnost musí být podchycen v nejrannějším věku a už tady úplně selhává současná "rodina" i státní struktury...