Tomuto tématu se věnuje i právě překládaná kniha Ford a Stalin, jedna pasáž z poznámky pod čarou:

Spektrum výroby díky vědeckotechnickému a organizačnímu pokroku roste a nakonec – v rozvinutých zemích – dosahuje úrovně demograficky podmíněného dostatku. Avšak, není to doprovázeno strukturní transformací národního hospodářství, zkrácením pracovní doby, aktivizací tvůrčí aktivity obyvatel vně oblasti placené účasti na společenském sjednocení práce.
Místo posuzování cest řešení těchto problémů západní ekonomičtí analytikové posuzují problematiku umělé podpory zaměstnanosti obyvatel při existující strukturní organizaci výrobně-spotřebního systému, a ospravedlňují umělé zkracování životnosti výrobků a kult módy. Při tom sami přiznávají, že je možné navrhnout a vyrobit ledničky a pračky, ergonomicky optimální a s životností 20-30 let a více, a za pět let plně uspokojit poptávku po nich. Ale pak se ekonomika kapitalizmu zastaví, vzroste nezaměstnanost, což vyvolá růst kriminality atd. A to nelze dopustit.
V souladu s tím je tedy třeba pro podporu existujícího systému společenských vztahů – tj. davo-“elitarizmu“ - rozvinout průmysl zábavy (zbavit času ty, kdo nemá kde pracovat), a podřídit poptávku pravidelně se měnícímu kultu módy a snižovat životnost výrobků, aby bylo možné podporovat zaměstnanost a udržovat systém při životě.