Jardobe, mám pocit, že zaměňujete dvě věci – a to úsilí každého jednotlivce vynaložené na osvojení si potřebných znalostí/dovedností, a kompletnost/ nekompletnost teorie. Pokud jsem pochopila správně, že cílem prací VP je mj. nabídnout teoretickou základnu pro to, aby se každý zájemce mohl začít přibližovat ideálu Člověka, tak potom tam tu nekompletnost vnímám (a vycházím přitom z vlastní praxe).

Zatímco „makro rámci“ se věnuje hodně prostoru, v úrovni jednotlivce a jeho individuální práce na sobě tomu tak podle mě není. A nejsem si jistá, jestli je dá dosáhnout cíle bez odpovídajících nástrojů – řekla bych, že to dokonce odporuje principům DVTR. Příručky psychologie v tomhle ohledu moc nepomohou, protože převážně trpí stejným defektem jako alopatická medicína při léčbě chronických onemocnění – tj. neřeší příčiny, ale tlumí varovné symptomy = z dlouhodobého hlediska stav ještě zhoršují.

Konkrétní příklad z DVTR: „Úspešné splnenie akejkoľvek práce predpokladá práci adekvátne nastavenie
(nastrojenie) - súlad zodpovedajúcich emócií človeka, uvedomujúceho si zmysel svojho života a konania. Žiaľ, väčšina populácie si zvyklažiť a pracovať pri tom na-stavení (na-strojení), ktoré u nich vzniká „samo sebou“. Ale tento obraz života a konania je analogický situácii, v ktorej by klavírista skúšal zahrať hudobné dielo na rozladenom klavíri. Preto je dobré pred tým, než čokoľvek urobíme, naučiť sa zachytávať a udržiavať úprimnú radosť z uvedomenia si vlastnej mysle.“
To se dělá dost těžko, když člověk nedokáže změnit automatismy vyplývající z jeho podvědomých pocitových vzorců. Principy takového postupu je možné teoreticky přiblížit, praktické osvojení je samozřejmě věcí individuálního úsilí.

K Vašemu dojmu – moje otázka směřovaná na pana Zaznobina nic takového nenaznačuje. To píšu a vysvětluju zcela na rovinu v poslední části včerejšího komentáře k Hoxovi. Pokud máte pocit, že se někdo pokouší uměle vyvolat hádku, pak nejlepší taktika je nereagovat (a ne se sem „slétnout jak vosy na med“). Jinak chápu Vás dobře, že ten, kdo reaguje na „útočnější“ komentáře, aby se bránil, vysvětloval, vyvracel podsouvání a lži je na vině? Kdežto ten, kdo ty „útočnější“ příspěvky píše (včetně pokřiků „No, kde si?“) , tak ten je podle Vás čistý jako lilium? Nechala by na každém čtenáři, aby posoudil, kdo tady svými skutky práce VP diskredituje (byť ne třeba úmyslně, ale protože jeho pocitová rovina si s ním dělá, co chce) a kdo si jich váží a dokáže se podle toho taky chovat - což se nevylučue se vznesením připomínek.