Vážím si prací VP SSSR, ale nejsou až příliš zaměřené na vnější makropohled v neprospěch mikropohledu směřujícího „dovnitř“ - na vnitřní nastavení člověka? Tím vnitřním nastavením myslím nejen rozumové, ale hlavně pocitové vzorce, které formují realitu kolem nás. Na jednu stranu je určitě přínosné porozumět tomu, jak fungují sociální supersystémy. Když ale souběžně s tím nebudeme vědět, jak konkrétně a prakticky „zacházet“ sami se sebou ve smyslu identifikace a následné změny nevyhovujících vzorců, především v pocitové rovině, tak jsme v pozici někoho, kdo sice dokáže popsat, co se kolem něj děje, ale kdo 1/ neví, proč to tak je, z čeho daná podoba reality vyrůstá a 2/ nemá nástroj k tomu, aby změnil svoje nevyhovující vzorce tak, aby se i realita mohla posunout žádoucím směrem.