Této zbytečnosti jsem si všiml již prvním setkání s Marxismem a filosofií ve škole, proč se tím vůbec někdo zabývá mne napadlo a hned jsem si tenkrát vzpomněl jak jsme se učili v dějepisu o disputacích ve středověku, kdy se řešilo kolik andělů se vejde na špičku jehly.

Hned u kořene je zřejmé odklonění od života a nefunkčnost se záměrem odvedení pozornosti k zabývání se "hádankami" dobrými tak leda pro děti a na intelektuální cvičení a neřešící žádné důležité otázky života.

Nicméně pozitivní na Marxismu je to, že používá termíny objektivní a subjektivní. Šikovně však "objektivní realitu" oklešťuje hmotou (KSB - tuto kategorii nepoužívá jako primární, popisuje svět pomocí trojjedinnosti míra-informace-matrice).