„Dobro a zlo“ ve smyslu lidského chápání v reálné přírodě nejspíš vůbec neexistuje.
Bezpochyby jsou přítomny ve virtuální realitě lidské mysli.
Troufám si tvrdit, že v primitivní podobě jsou přítomny i v mysli ssavců žijících ve smečkách (vůdce trestá členy smečky za nesprávné chování).
Jsou možná přítomny i v mysli primitivnějších živočichů (teritoriální chování, nebo péče o jikry a potomstvo – dobro je to, co slouží mně a mým dětem).
Pokud tedy „dobro a zlo“ existují, pak vždy jako představa skupinová, kulturní, civilizační.

Bůh se musí našim představám přizpůsobit, a taky to poměrně i dělá, dokud se naše představy o mravnosti nezmění. Pocit omezení pak způsobí, že na boha tlačíme, aby změnil názor, eventuelně zpochybňujeme jeho existenci.
PB