V každém náboženství je hodně dobrých věcí, ovečky musí mít nějakou úroveň morálky, aby se dali ovládat. Je však v každém náboženství také mnoho min a pastí. Na Budhově učení je dobré, že má účinné metody na překonání nízkých (zvířecích) instinktů a umožňuje adeptovi osvobodit se od jejich vlivu a dá mu možnost svobodně se rozhodovat a nebýt otrokem svých instinktů - rčení: "I kdyby na Budhu svítilo tisíc sluncí, tak se Budha nenapije, když si to nepřeje."

Budhovi čtyři vznešené pravdy, platí pokud zavedu vhodný definiční obor. Neřeší vše a hlavně neřeší organizaci společnosti - tomu se vyhýbají všechna náboženství. Řeší, ale utrpení v "emočním vesmíru" a osvobozuje od něj, což je největší druh potíží na naší úrovni. Stav budha je vlastně dosažení lidské psychiky, pokud použijeme nějaký pomyslný překladač jazyka KSB a jazyka Budhova učení. Pozor, ale Budhovo učení mluví o stavu a to je zavádějící, aby náš popis skutečnosti byl efektivnější je potřeba svět propisovat probíhajícími procesy (byl i zde na stránkách článek o stavovém/statickém myšlení a procesním myšlení - termíny jsou nepřesné už si to nepamatuji - snad čtenář rozumí co tím myslím).

Je potřeba najít to dobré a správné a na těchto základech se spojit a spolupracovat s bytostmi, které jsou těmito náboženstvími ovlivněny. Říci jim, že uvěřili bludu nepomůže, ale pomaličku krůček po krůčku opravovat a využívat nejednoznačnosti* náboženství proti kurátorům náboženství a zničit kurátory jejich ovečkami, prostě omlátit jim dvojí metr o hlavu.

*nejednoznačnosti - nejednoznačné vysvětlit pravdivě, například bůh existuje na tom se dá shodnout u mnoha náboženství (ne sice proto, že tomu věří, ale proto, že je to objektivní realita).