1.část
Děkuji za rozbor Vašeho kolegy. Ano, můj návrh byl strohý a nedopracovaný. Jednalo se pouze o ideje. Takže obsahoval nějaké nepřesnosti, nějaké alogismy a někde jen myšlenky bez hlubšího zkoumání. Protože považuji za vhodné doplnit nejasné odpovědmi, vyjádřím se kurzívou mezi text vašeho kolegy. Cílem mojí aktivity bylo přispět mými myšlenkami, avšak rozvoj konceptu vyžaduje kolektivní odbornou práci vázanou na skutečné odborníky a získání již podobných modelů. Které dříve fungovaly v SSSR, hlavně od roku 1945-1953.
Zasílám reakci na Váš dotaz od kolegy z Aliance národních sil.
Zatím jen takový rychlý nástřel 3. cesty:
Ad 1) ano, ale ty dotace státu do soukromého podnikání jen v těch případech, kdy jde o služby, které jsou zapotřebí, které však nejsou nikterak lukrativní, pokud běžní lidé mají mít možnost jejich cenu zaplatit. Krom toho není důvodu, aby i malé podniky nebyly družstvy, právě nao-pak. Úpný souhlas, pro jednotlivce limit (kombinace počet zaměstn např do tří, nebo bez, limit příjmu s progres daní, plynulý přechod do družstva, kde by zastával funkci podle zásluh), Spojování do družstev by mohlo také probíhat zájmem spolupracovat (zdravá konkurence by se nevytratila a družstva by mohla kooperativně plánovat)
Ad 2) Střední podniky – soukromé a družstevní (co bude postupně převažovat, ukáže vývoj a hos-podářská soutěž). Státní snad jen v odůvodněných případech (např. výroba vojenského zaří-zení apod.). (tady bych privátní sektor už plně nahradil družstvy, mohli by zůstat privátní poradci)
Ad 3) Zestátnění velkých podniků – ano, a to s ohledem na:
a/ hledisko bezpečnostní – např. výroba zbraní + výbušnin (a jejich prodej);
b/ hledisko fiskální – opětovné navýšení příjmů do státního rozpočtu, které umožní snížit da-ňové břemeno občanům a doplní chybějící finanční zdroje;
c/ hledisko sociálně-etické – obchod s lidským zdravím, se školstvím a s některými součástmi kultury je jednak neetický, jednak si ho stále méně občanů může v potřebném rozsahu dovolit. Zdravotní pojišťovna jedna (VZP), a to na neziskové bázi.
d/ hledisko národohospodářské – např. v těžbě a využívání přírodních zdrojů. Bude-li je vlastnit stát a budou-li těžařské či obdobné firmy na využívání přírodních zdrojů též státní, odpadne honba za ziskem a vystoupí do popředí více hlediska účelnosti, ekologie atd. Přesně tak, rozdělení nadhodnoty/zisku do státního rozpočtu, možnost státních dotací nevýdělečných potřebných odvětví a využití státního rozpočtu k jinak nereálným investicím státních, nebo družstevních podniků) jinak znárodňování státních podniků může probíhat pouze při zvyšování kompetence (vzdělanosti, morálce a svědomí národa)
Věda, výzkum vesměs státní, neboť potřebují státní podporu.(také kvůli jednotnému světonázoru a ideologii) Zachoval bych ale některé segmenty soukromé, jejichž činnost by si financovali soukromí výrobci v souvislosti se zadá-váním svých konkrétních potřeb. (např. za účelem zlepšování vlastností některého z jejich vý-robků či vynalezení výrobku nového apod.). Souhlasím
Urbanistika – ano, samotná projekce podle zadání urbanistů soukromá i státní. (rozhodně státem plánovaná, nebo aspoň schvalovaná)
Infrastruktura - státní (např. dálnice, produktovody apod., obecní/městská – např. u vodo-vodního potrubí či splaškové kanalizace. (bez možnosti jejich prodeje, což se týká i vodáren a ČOV). Obecní, městská chápu jako státní, součást státu, máte jen přesnější definici)
Doprava – železniční – plně v rukou státu, autobusová – státní i soukromá, a to vždy na bázi regionální (tedy nikoliv jen výběru lukrativních linek, s povinností provozovat dopravu v předem stanoveném rozsahu). Letecká doprava – se státním majo-ritním podílem. Lanovky (např. na Petřín) – klidně i soukromé, s pevně stano-venými pravidly pro provoz. (lanovky možná raději jako malé družstvo, aby se nekoncentrovaly výrobní prostředky v rukách jedinců víc, než by bylo zdrávo. Záleží však na novelu struktury a pravidel stanov družstev)
Surovinové zdroje – jednoznačně státní (vč. vody).Jednoznačně!

S další pasáží představ bych ale nesouhlasil. Stát nemůže udržovat produktivitu činnosti všech 3 skupin v rovnováze, neboť u 2 z nich (družstevní a soukromé) není vlastníkem. Nemůže dělat za soukromého vlastníka jeho podnikatelská rozhodnutí ani mu řídit firmu či továrnu. Úkolem státu musí ale naopak být to, aby zajistil pro všechny 3 druhy vlastnictví (a podnikání) stejné výchozí podmínky. Legislativně. To ano. Fiskálně to může platit jen u družstevního a soukromého, neboť u státního vlastnictví zůstane celý zisk státu. A pokud bude potřeba (či záměr) investovat do státní-ho podniku, stát jako vlastník tak učiní (v tom byl ke konci naší debaty Dr. David již zcela mimo mí-su, když na to přišla okrajově řeč). K rovnováze je 3 skupin je Vaše odpověď logická, já ji nepromýšlel detailně, neboť jsem narazil na mnoho faktorů, některé z nich zmiňujete. K tomu by bylo třeba týmové práce. Muselo by se vymyslet řízení, které by mělo základ v automatismu a struktury by to kontrolovaly a vymyslet vztah mezi velikostí a vůbec bližší charakteristice podílů. Základní myšlenkou je, aby tyto 3 oblasti mohly fungovat pospolu a bez vzájemného boje- tzn vytvoři nějakou inteligentní regulaci.
A dále k obsahu této pasáže:
Jednotlivec (tedy zaměstnanec) bude mít (obecně) možnosti sám se rozhodnout a tedy:
1. buď pracovat v družstvu, stát se jeho podílovým spoluvlastníkem a kromě mzdy či platu partici-povat i na hospodářských výsledcích družstva nebo
2a.pracovat ve státním podniku, kde bude mít zajištěné důstojné podmínky pro práci, vč. dodržo-vání zákoníku práce, který bude muset nutně být zásadně novelizován. Kde bude mít i slušnou mzdu či platu odpovídající srovnatelným podmínkám v zahraničí (na ten se ale lze dostat postup-ně, nikoliv skokem. A při splnění dalších předpokladů – výroba finálních produktů s vyšší přida-nou hodnotou, jejich prodej vlastními silami atd. nebo
2b.pracovat v některém z podniků, které po zestátnění stát převede na akciové společnosti, zacho-vá si v nich majoritu a zbytek akcií převede na zaměstnanecké akcie (vázané k pracovnímu místu a neprodejné).toto podtrhávám a k tomu takovéto akciovky novelizovat.Jen mám obavu ze soukromého minoritního vlastnictví, aby tu nevznikl prostor pro korupci. Některé akciovky přes korupci ovládají minoritní akcionáři. Zaměstnanci by na jejich pořízení dostali úvěr splácený přednostně z jejich podí-lů na hosp. výsledku vlastního podniku. Kromě výplaty by tak dostávali ještě podíl na vytvoře-ném zisku, čímž by byli motivováni k výkonu stejně jako v družstvech. Nebo (Nedával bych jednotlivcům podíly ze státních podílů, jen by se mohli zachovat výplaty zaměstnaneckých podílů na zisku podle aktualizovaných vyhlášek, nebo nějakého klíče, hodně v závislosti na synergii výkonu podniku.
3. pracovat v soukromé firmě a radostně se nechat vykořisťovat. V malých soukromých podnicích, při podpoře zákoníkem práce a zaměstnanecké podpoře při ztrátě zaměstnání by to mohlo jít minimalizovat. Ale již za jiných podmínek, než které jsou dnes v soukromých podnicích vesměs nastaveny.
Půjde totiž o to, že takto státní podniky ad 2. či smíšené polostátní podniky se zaměstnaneckými akciemi ad 3., jakož i družstva ad 1. vytvoří silnou konkurenci soukromým zaměstnavatelům (vlast-níkům) ad 4. na trhu práce. A za situace, kdy budou státní, polostátní a družstevní podniky plně ob-sazené zaměstnanci, zatímco soukromí vlastnici „nebudou mít pracovníky“, ač nezaměstnaných bude ještě „dostatek“, je jasné, v čem je problém. Bude to tedy více než co jiného tlačit soukromé vlastníky na zvyšování mezd na srovnatelnou úroveň. A dovozy pracovníků z jiných zemí, kteří se u nás nechají takto (nadměrně) vykořisťovat, (to rozhodně ne) nebude možný. (věřím, že privátní neglobalizovaná sféra může poskytovat díky současné technice poměrně velký kus koláče, jak jsem psal, hlavně ve službách, či výrobou oblečení na míru, obuv či domácí výrobky tiskem na 3D printerech pro sebe, nebo nejbližší okolí apod. V jakém objemu by to mohlo fungovat, by ukázal čas. Dále v nové urbanistice bez megapolisů-principu plochých městských útvarů (městovesnic se školami a družstevními, či státními pobočkami, parky, polemi oddělenými lesními pásy a parky) oddělených či souvisle napojených s delegováním vysokých pravomocí samosprávy s omezením zbytečné dopravy drobných výrobků a služeb, sítí jen dostatečně velkých prodejen (Jednoty by stačily), snížením vnitřní migrace obyvatel, rozložení hustoty osídlení. Čas, kreativita a decentralizované plánování slévající se do hlavní plánovací a statistické centrály by ukázaly.
Zbytek toho odstavce nechci komentovat, je to futurologie. Tato futurologie se jednak nikdy v praxi neuskuteční (to bychom museli být jiná stvoření než lidé se svými vlastnostmi, chováním, návyky, myšlením atd.), jednak by vznikla anarchie (když celek nebude poroučet jednotlivci. To by pak mu-sely být zrušeny zákony, role státu atd.). To opravdu ne.
Špatně jsem se vyjádřil, máte absolutní pravdu, myslel jsem tím opačný extrém,“ kdy kolektiv umlátí jedince, jen proto, že je jiný“, chybný diktát, error v kolektivizmu). Právě naopak. Tady ale bude záležet na obsahu těch zákonů. (ano, zákony udržující pořádek a disciplínu a zároveň chrání rozumná práva jednotlivce. Dále si myslím, že práce by měla být povinná, mělo by stačit 4 hodiny denně. Méně už může být na úkor kontinuity a kvality, více s robotizací není rozhodně třeba. Také by mělo být povinné celoživotní vzdělávání. Tyto 2 povinnosti by vzdělaní lidé neměli chápat jako povinnost, je to ochrana před „chronickými flákači a lidmi neochotnými se rozvíjet a do jaké míra je to dáno vrozeně a podmíněně by ukázal čas. Je tu však Vámi správně popsaný rozpor mezi privátním a kolektivním. Snad by šel překonat předefinováním drobného podnikání na „samostatné zaměstnání“. Zatím toto nedokáži hlouběji pojmout a najít východisko.Možná ty profesní organizace… Snaha autora vycházející z toho, že nyní jsou špatné, je fakticky zrušit (byť to říká jinými slovy) opravdu není možná. Naopak je třeba posílit roli státu, dát mu do ruky zpět jeho pravomoci, zdroje, celý aparát vč. armády a pak od něj žádat, aby řádně plnil svoji roli. Zatím to pro-bíhá tak, že stát se u nás neustále zbavuje svých pravomocí, občané to (přinejmenším ve volbách) podporují a pak jsou zklamání, že stát neplné svoji roli. Ani nemůže. Nechci a ani nemohu teď psát o podmínkách v Rusku, neboť je dostatečně neznám.
Vždy ale musí být nějaká hierarchie (např. ve výrobě, v úřadech apod.). A též zodpovědnost. Jinak si budeme sami budovat anarchii. To je jasné.
V mnohém se vize uvedená v tomto odstavci blíží opět ke komunismu, který ještě dost dlouho ne-bu-de u nás akceptovatelný. I kdyby se ukázal jinde funkčním. Moje představa vychází spíše z aktuální situace a z představitelných možností její konverze v dohledné době.
S představou, že stát by neměl poroučet národu, souhlasím. Musí tomu být v podstatě právě nao-pak. Jen bych použil místo výrazu národ pojem obyvatelé. Těch národů může být ve státě více než jeden. (ano, tak to bylo myšleno) Myslím, že to tak bylo i myšleno, jen překlad byl nepřesný. Souhlasím i s tím, že by stát měl být schopen nejen financovat ale rovněž i realizovat sociální projekty a dále pak velké projekty v oblasti výstavby infrastruktury či nových závodů apod. (už jsem to napsal, takže souhlas