Zasílám reakci na Váš dotaz od kolegy z Aliance národních sil.
Zatím jen takový rychlý nástřel 3. cesty:
Ad 1) ano, ale ty dotace státu do soukromého podnikání jen v těch případech, kdy jde o služby, které jsou zapotřebí, které však nejsou nikterak lukrativní, pokud běžní lidé mají mít možnost jejich cenu zaplatit. Krom toho není důvodu, aby i malé podniky nebyly družstvy, právě nao-pak.
Ad 2) Střední podniky – soukromé a družstevní (co bude postupně převažovat, ukáže vývoj a hos-podářská soutěž). Státní snad jen v odůvodněných případech (např. výroba vojenského zaří-zení apod.).
Ad 3) Zestátnění velkých podniků – ano, a to s ohledem na:
a/ hledisko bezpečnostní – např. výroba zbraní + výbušnin (a jejich prodej);
b/ hledisko fiskální – opětovné navýšení příjmů do státního rozpočtu, které umožní snížit da-ňové břemeno občanům a doplní chybějící finanční zdroje;
c/ hledisko sociálně-etické – obchod s lidským zdravím, se školstvím a s některými součástmi kultury je jednak neetický, jednak si ho stále méně občanů může v potřebném rozsahu dovolit. Zdravotní pojišťovna jedna (VZP), a to na neziskové bázi.
d/ hledisko národohospodářské – např. v těžbě a využívání přírodních zdrojů. Bude-li je vlastnit stát a budou-li těžařské či obdobné firmy na využívání přírodních zdrojů též státní, odpadne honba za ziskem a vystoupí do popředí více hlediska účelnosti, ekologie atd.

Věda, výzkum vesměs státní, neboť potřebují státní podporu. Zachoval bych ale některé segmenty soukromé, jejichž činnost by si financovali soukromí výrobci v souvislosti se zadá-váním svých konkrétních potřeb. (např. za účelem zlepšování vlastností některého z jejich vý-robků či vynalezení výrobku nového apod.).
Urbanistika – ano, samotná projekce podle zadání urbanistů soukromá i státní.
Infrastruktura - státní (např. dálnice, produktovody apod., obecní/městská – např. u vodo-vodního potrubí či splaškové kanalizace. (bez možnosti jejich prodeje, což se týká i vodáren a ČOV).
Doprava – železniční – plně v rukou státu, autobusová – státní i soukromá, a to vždy na bázi regionální (tedy nikoliv jen výběru lukrativních linek, s povinností provozovat dopravu v předem stanoveném rozsahu). Letecká doprava – se státním majo-ritním podílem. Lanovky (např. na Petřín) – klidně i soukromé, s pevně stano-venými pravidly pro provoz.
Surovinové zdroje – jednoznačně státní (vč. vody).

S další pasáží představ bych ale nesouhlasil. Stát nemůže udržovat produktivitu činnosti všech 3 skupin v rovnováze, neboť u 2 z nich (družstevní a soukromé) není vlastníkem. Nemůže dělat za soukromého vlastníka jeho podnikatelská rozhodnutí ani mu řídit firmu či továrnu. Úkolem státu musí ale naopak být to, aby zajistil pro všechny 3 druhy vlastnictví (a podnikání) stejné výchozí podmínky. Legislativně. To ano. Fiskálně to může platit jen u družstevního a soukromého, neboť u státního vlastnictví zůstane celý zisk státu. A pokud bude potřeba (či záměr) investovat do státní-ho podniku, stát jako vlastník tak učiní (v tom byl ke konci naší debaty Dr. David již zcela mimo mí-su, když na to přišla okrajově řeč).
A dále k obsahu této pasáže:
Jednotlivec (tedy zaměstnanec) bude mít (obecně) možnosti sám se rozhodnout a tedy:
1. buď pracovat v družstvu, stát se jeho podílovým spoluvlastníkem a kromě mzdy či platu partici-povat i na hospodářských výsledcích družstva nebo
2a.pracovat ve státním podniku, kde bude mít zajištěné důstojné podmínky pro práci, vč. dodržo-vání zákoníku práce, který bude muset nutně být zásadně novelizován. Kde bude mít i slušnou mzdu či platu odpovídající srovnatelným podmínkám v zahraničí (na ten se ale lze dostat postup-ně, nikoliv skokem. A při splnění dalších předpokladů – výroba finálních produktů s vyšší přida-nou hodnotou, jejich prodej vlastními silami atd. nebo
2b.pracovat v některém z podniků, které po zestátnění stát převede na akciové společnosti, zacho-vá si v nich majoritu a zbytek akcií převede na zaměstnanecké akcie (vázané k pracovnímu místu a neprodejné). Zaměstnanci by na jejich pořízení dostali úvěr splácený přednostně z jejich podí-lů na hosp. výsledku vlastního podniku. Kromě výplaty by tak dostávali ještě podíl na vytvoře-ném zisku, čímž by byli motivováni k výkonu stejně jako v družstvech. Nebo
3. pracovat v soukromé firmě a radostně se nechat vykořisťovat. Ale již za jiných podmínek, než které jsou dnes v soukromých podnicích vesměs nastaveny.
Půjde totiž o to, že takto státní podniky ad 2. či smíšené polostátní podniky se zaměstnaneckými akciemi ad 3., jakož i družstva ad 1. vytvoří silnou konkurenci soukromým zaměstnavatelům (vlast-níkům) ad 4. na trhu práce. A za situace, kdy budou státní, polostátní a družstevní podniky plně ob-sazené zaměstnanci, zatímco soukromí vlastnici „nebudou mít pracovníky“, ač nezaměstnaných bude ještě „dostatek“, je jasné, v čem je problém. Bude to tedy více než co jiného tlačit soukromé vlastníky na zvyšování mezd na srovnatelnou úroveň. A dovozy pracovníků z jiných zemí, kteří se u nás nechají takto (nadměrně) vykořisťovat, nebude možný.
Zbytek toho odstavce nechci komentovat, je to futurologie. Tato futurologie se jednak nikdy v praxi neuskuteční (to bychom museli být jiná stvoření než lidé se svými vlastnostmi, chováním, návyky, myšlením atd.), jednak by vznikla anarchie (když celek nebude poroučet jednotlivci. To by pak mu-sely být zrušeny zákony, role státu atd.). To opravdu ne. Právě naopak. Tady ale bude záležet na obsahu těch zákonů. Snaha autora vycházející z toho, že nyní jsou špatné, je fakticky zrušit (byť to říká jinými slovy) opravdu není možná. Naopak je třeba posílit roli státu, dát mu do ruky zpět jeho pravomoci, zdroje, celý aparát vč. armády a pak od něj žádat, aby řádně plnil svoji roli. Zatím to pro-bíhá tak, že stát se u nás neustále zbavuje svých pravomocí, občané to (přinejmenším ve volbách) podporují a pak jsou zklamání, že stát neplné svoji roli. Ani nemůže. Nechci a ani nemohu teď psát o podmínkách v Rusku, neboť je dostatečně neznám.
Vždy ale musí být nějaká hierarchie (např. ve výrobě, v úřadech apod.). A též zodpovědnost. Jinak si budeme sami budovat anarchii.
V mnohém se vize uvedená v tomto odstavci blíží opět ke komunismu, který ještě dost dlouho ne-bu-de u nás akceptovatelný. I kdyby se ukázal jinde funkčním. Moje představa vychází spíše z aktuální situace a z představitelných možností její konverze v dohledné době.
S představou, že stát by neměl poroučet národu, souhlasím. Musí tomu být v podstatě právě nao-pak. Jen bych použil místo výrazu národ pojem obyvatelé. Těch národů může být ve státě více než jeden. Myslím, že to tak bylo i myšleno, jen překlad byl nepřesný. Souhlasím i s tím, že by stát měl být schopen nejen financovat ale rovněž i realizovat sociální projekty a dále pak velké projekty v oblasti výstavby infrastruktury či nových závodů apod.

1) Odměna podle zásluh a schopností – zcela jistě ano. Otázkou „pouze“ je, kdo je bude u lidí sta-novovat a jak. Stačí se podívat na volby u nás. Postupují snad voliči podle této zásady? Ne. Kdyby ano, neřešíme naprostou většinu těch problémů, které se dnes před nás nakupily. Připusťme ale, že v konkurenci různých druhů vlastnictví by se k tomu měly jednotlivé podniky propracovat. Tedy spíše, než tomu bude na ministerstvech a dalších úřadech především v oblasti státní sprá-vy. Tam je to více na voličích, aby volili ty, kteří na nápravu i v tomto sektoru dohlédnou.
2) Bezúročné hospodářství
Autor článku má na mysli zřejmě obecné bezúročné financování. Zde je to složitější, neboť je třeba přihlédnout k některým vnějším i vnitřním aspektům celé věci.
Vnější aspekty – pokud si nebudeme sami tisknout prostřednictvím ČNB ničím nekryté peníze, tak si je jako stát musíme půjčovat na mezinárodním finančním trhu. Nyní se jeví možnost půj-čovat si podle podmínek nejen na Západě, jako dosud, nýbrž i na Východě v nově založených bankách s mezinárodní působností (Čína). V obou případech je součástí ceny peněz nejen jejich aktuální kurs, nýbrž i základní úrok. Byť ten je díky americkému FEDu záměrně udržován těsně nad nulou, aby USA byly nějak schopné alespoň splácet úrokové břemeno.
Krom toho dalším momentem, který je nutné brát v úvahu, je rating té země, která si peníze půjčuje. V tuto chvíli bez ohledu na to, že ratingové agentury s těmito ratingy často podle potře-by žonglují. Nic lepšího ale zatím neexistuje. Je (či má být) takto ohodnocováno riziko poskyto-vané půjčky dané zemi. V praxi se to často zneužívá k ekonomickému a politickému nátlaku. To je ale již jiná kapitola.
Vnitřní aspekty – ČNB jako centrální banka má přinejmenším náklady svého provozu, pak zde jsou komerční banky, které potřebují vydělávat. Je na tomto státě, jak moc je nechá vydělat. Může je prostřednictvím ČNB omezit ve výši poplatků za různé služby, některé z nich často ne-smyslné pak zcela zrušit. Může je omezit ve výši úrokové sazby z hlediska té složky, kterou si při-dává komerční banka sama. (tedy k sazbě PRIBOR, za kterou si banky půjčují u nás na meziban-kovním trhu. V té je již obsažena cena peněz, resp. přirážky, za kterou si půjčuje v zahraničí ČNB + její přirážka, když půjčuje komerčním bankám ). Přirážka komerčních bank se pak skládá z:
- ze sazby nákladů banky, rizikové přirážky produktu, rizikové přirážky podle bonity klienta, rizi-kové přirážky podle splatnosti produktu, přirážky nákladů na kapitál a ziskové přirážky banky.
Takže odbourat všechno evidentně nepůjde, aniž by se předtím změnily základní podmínky na mezinárodních finančních trzích. To, co ale lze ovlivnit, je především snížení (a eliminace někte-rých) přirážek komerčních bank při poskytování úvěrů právnickým osobám a půjček fyzickým osobám.
Do bezúročného poskytování peněz se dále nechci pouštět, šlo by o pouhou spekulaci. Faktem ale je, že:
- úrok zavedli do praxe v dávné minulosti Židé. Jednak tím bohatli, jednak si tak mohli amortizo-vat i občasné ztráty z titulu nesplacení půjček ze strany panovníků či šlechty;
- v případě odstranění úroku by musely zůstat zřejmě poplatky na provoz bank;
- odstraněním úroku by se začala vytrácet motivace k půjčování peněz pro jejich poskytovatele, pokud by jím nebyl stát, který by tak chtěl usměrňovat a podporovat určité činnosti či vývoj (např. natalitu národa formou bezúročných půjček mladým rodinám atd.);
- úrok přispívá k hospodárnějšímu využívání finančních zdrojů;
- pokud by byla obnovena činnost centrální banky spočívající v dohledu nad tím, aby objem fi-nančních prostředků v oběhu se rovnal roční hodnotě vytvořených hodnot a služeb v zemi, jak tomu bylo dříve, než se započalo s jinou praxí, jejíž důsledky dnes pociťujeme, tak zjistíme, že úroky jsou nástrojem na odčerpávání části peněz z oběhu. Tedy nástrojem na vytváření ne-rovnováhy. To je i častou námitkou k podpoře zavedení bezúročného financování.
3) Zdravá konkurence – pro 1. skupinu, ale to platí i pro 2. skupinu, tj. pro středně velké podniky. Možnost organizovat se v podnikatelských spolcích – u nás tomu nikdo nebrání, není to ale zvy-kem a nikdo to ani nechce. Jinou otázkou jsou profesní komory či spolky. Např. lékaři či stomato-logové apod. Tam to musí být povinné. Ty pak ale musí dohlížet na činnost svých členů. Podobně tomu bude u řemeslnických spolků.
Kooperační plánování – pro 2. skupinu. Pokud si to nevyžádá nějaká konkrétní potřeba, pak to není v našich podmínkách ani potřebné ani reálné.
Centrální plánování – pro 3. skupinu. Tyto podniky musejí vědět, co, kolik a kdy mají vyrábět. Musejí tedy pracovat podle plánu od státu, který by měl nutně vycházet z nějakých očekávaných či plánovaných potřeb. Nejsem si jist, zda se tomu v této podobě dá ještě říkat centrální pláno-vání, ale budiž.

Stát se musí soustředit opět na svoji co největší soběstačnost, zejména v zemědělství tak, aby omezil svoji závislost jak na dovozech potravin, tak i na nákupech deviz na mezinárodních fi-nančních trzích.

K uvedeným návrhům
zajistit
1) vnější valutový oběh k ochraně před parazity jako MMF, okolní státy a cizí kapitálové korporace
Nevím, co si pod uvedeným termínem mám vůbec představit. Valuty jsou každopádně cizí měny v naturalizované podobě (na rozdíl od deviz, které jsou fakticky pohledávkou na cizí měnu za účelem zúčtování, fakticky tedy jen evidenční a účetní položkou).
Jakýkoliv stát při obchodování, resp. nákupu/prodeji resp. směně vlastní měny za cizí prostřed-nictvím centrální banky (stejně jako v případě přijímání úvěru) používá devizy. Tedy nemateriali-zovanou formu.
Neumím si představit, jak chce někdo chránit oběh např. bankovek EURO proti parazitům z MMF a okolními státy. A proč by o to vůbec usiloval. Tady bude zřejmě nějaký špatný překlad či nedo-rozumění.
2) Vnitřní bezhotovostní oběh k ochraně před vnitřními parazity (státními úředníky a jinými)
Jde o nebezpečný krok směřující ke „šmírování“ a případnému vydírání občanů státem. Jednak proto, že stát pak bude vědět o každém pohybu občana (podle toho, kde si právě něco koupil a co to bylo, a to vč. léků, různých pomůcek, ale též ošacení, alkoholu, věcí pro volný čas, zvyklostí apod.). To přispěje k vytváření profilů jednotlivých občanů. A pokud občan nebude dostatečně konformní s režimem, tak mu prostě zablokují bezhotovostní placení. A občan je vyřízen.
S tímto tedy nesouhlasím, je třeba hledat jiné prostředky k zamezení korupce a parasitismu. Tzv. Dobývání renty by mělo být nejen trestáno podle zákona, nýbrž spojeno automaticky s propadnutím veškerého majetku dotyčného a jeho rodiny.
3) hotovostní oběh k ochraně svobodného trhu a jednotlivců před státem a kolektivem – zachovat
Se zachováním hotovostního oběhu souhlasím. A to jak v tuzemsku, tak i v zahraničí. Důvody viz výše. Návrh č. 2) a č. 3) jsou zde ale v přímém rozporu. Možné je jedno nebo druhé. Nikoliv obo-je najednou.