Pletou se vám dohromady dvě operace, půl roku vzdálené.
Vylodění v Normandii proběhlo 6.6. 1944.
Operace Bagration, která znamenala strategickou katastrofu na východní frontě a znemožnila cokoliv dalšího odsunout na západ začala už koncem května (v původním termínu invaze). Nicméně i síly držené v západní Evropě by invazi odrazit dokázaly, kdyby
a) bylo na německé straně správně vyhodnoceno, kde k ní dojde.
Von Rundstedt byl pevně přesvědčen, že k vylodění dojde přímo na nejkratší spojnici přes Kanál u Pas de Calais a spojenecké tajné služby dělaly dost rozsáhlé dezinformační kampaně, aby v tomto názoru Němce utvrdily.
b) Hitler neváhal nasadit zálohy. Právě kvůli spojenecké dezinformační kampani byli jak von Rundstedt, tak Hitler přesvědčeni, že vylodění v Normandii je odlehčovací operace, která má odlákat německá vojska stranou před skutečným vyloděním. Nevěřili, že Spojenci vsadili vše na jednu kartu. Vzhledem k naprosté převaze Spojenců ve vzduchu nebylo možno provést letecký průzkum a zjistit skutečné počty invazních sil. Tankové divize SS dorazily na bojiště pozdě a kvůli absenci zpráv průzkumu a značné nepřehlednosti krajiny v Normandii bylo jejich nasazení kapku chaotické. Kdyby se tam objevily o dva dny dříve, mohlo by to dopadnout všelijak.
K úplnému zahnání do moře by asi nedošlo, tomu by zabránila spojenecká převaha ve vzduchu a palba z lodních děl, ale Němci mohli Spojence zatlačit zpět do pásu podél pobřeží, příliš úzkého pro rozvinutí větších sil a jejich týlu a z těžších děl ostřelovat vyloďovací pláže. Celou invazi tak mohli značně přibrzdit.

Čili: (skoro)zahnání invazních sil zpět do moře bylo možné v červnu 1944. V zimě 1944/45 už na to Němci neměli dost lidí ani techniky. Ani paliva.

Německý útok, známý jako protiofenzíva v Ardenách byl zahájen 16.12. 1944, vedl k dost značnému zchaosení spojeneckých jednotek a jejich zatlačení vzad.
Nad ránem 1.1. byl doplněn ještě hromadným náletem na spojenecká letiště, rovněž s dosti těžkým účinkem.
Už to začalo se Spojenci vypadat dosti bledě, Němci postupovali vpřed, nakonec je přibrzdil nedostatek paliva, ale to Spojenci nevěděli.
Proto proběhla Churchilova prosba (velmi naléhavá žádost) Stalinovi o pomoc.
Na jejím základě byla uspíšena viselsko-oderská ofenzíva z 20. na 12. ledna.
Čili příprava operace, která probíhala řádově dva měsíce, byla zkrácena o týden. V té době se už nic nepřeskupovalo, všechno bylo na svých místech zamaskováno a už se ,,jenom" naváželo střelivo do postavení děl a raketometů. Kvůli zkrácení doby se místo na hodinu palby podařilo navézt střelivo jenom na 35 minut. Ve výsledku to ničemu nevadilo, protože už po půlhodině byly do prostoru průlomu vyslány první jednotky (trestné prapory) a ty hlásily, že postupují bez odporu protivníka, načež byla dělostřelecká příprava zastavena. Následně fronta ,,poskočila" až na úroveň řeky Odry, na které Němci začali organizovat další obrannou linii.
Protiofenzíva v Ardenách RA spíše prospěla, protože na ni byly použity nejlepší zbývající tankové jednotky, které nemohly být současně nasazeny na východní frontě a celkovvě vznikla situace, kdy Němci nevěděli co dříve.

Ležet dva měsíce ve výchozích postaveních jednotky RA nemohly,
protože by nutně došlo k jejich demaskování a k napadení německou armádou, která by si kromě toho celé ty dva měsíce zpevňovala a vrstvila svoje obranné linie. O to více by tam potom padlo lidí a spotřebovalo se střeliva.