To co tu popisujete by udělal jenom pitomec a Stalin pitomec nebyl. Stalin byl naopak střízlivě a realisticky uvažující člověk a věděl dobře, co kde může získat a jak toho dosáhnout.
A taky věděl, co to má za spojence a co od nich může čekat.
Němcům se na západní frontě povedl průlom obrany a kdyby jim nezačalo docházet palivo, tak by asi někde v Belgii nebo v Holandsku k moři prorazili a rozdělili by anglo-americká vojska na dvě části. Jenže to by nic neřešilo. Během týdne by jim západní spojenci zaútočili do levého boku z území Francie.
Tam už byla prostě převaha v lidech a materiálu na straně Spojenců. Z Francie by je už Němci vytlačit nedokázali, ani kdyby Rusové Němce nijak nenapadali. Jediné, co by Stalin ,,získal" kdyby ještě pár týdnů přešlapoval na místě by byla odolnější obranná linie na východní frontě.
Takto zbytečně neztrácel čas a ještě získal ,,vděk Churchilla", což mu určitě v Postupimi nezapomněl připomenout.
K Atlantiku už v roce 1945 Rudá armáda dojít nemohla, na to už neměla lidi, Američané a Britové měli ještě lidí dost.
Pokud útočím, musím buď protivníka úplně porazit, nebo se musím zastavit na bránitelné linii a musím to udělat dříve, než ztratím příliš mnoho lidí a techniky, aby tu linii měl kdo bránit a aby protivník, až se vzpamatuje a přisune zálohy neprovedl proti mojí slabé obraně protiúder a nedosáhl průlomu mojí obrany, případně obklíčení vpřed vysunutých jednotek a jejich zničení spolu s postupem na mnou získané území.
Přesně takhle to chodí v Sýrii. Islamisté se někde seskupí k provedení útoku. Když na ně Syřané a Rusové přijdou, tak jim to místo rozbombardují, popř. rozstřílejí z raketometů a je klid. Když na ně včas nepřijdou, začne útok.
Syrská armáda se zpravidla stáhne, protože útok je veden vždycky proti úseku obrany, kde se delší dobu nic nedělo a odkud byly staženy kvalitnější jednotky a islamisté postupují za velkého jásotu a publicity v západních MSM vpřed.
Následně je na útočící islamisty přesměrováno letectvo, které je trochu protřídí a na napadený úsek jsou staženy posily (i za cenu zastavení útočných operací jinde) a útok je zastaven.
Následně je provedena likvidace výstupku ve frontové linii a zničení islamistů a jejich techniky (už bez publicity) a zpravidla také posun fronty na úkor islamistů. Ve finále islamisté nic nezískali (kromě času na přípravu jinde) a ztratili tam x-násobek lidí a techniky než syrská armáda, protože vedení útočných operací v relativně přehledném terénu Sýrie bez efektivní protivzdušné obrany a vlastního letectva prostě dobře dopadnout nemůže. Vzdušná převaha nad bojištěm je hrozná výhoda.
Suvorova jsme už řešili, v tom se nemá cenu znovu vrtat.
Co se autorství těch knih týče, styl jak jsou napsány velmi zřetelně ukazuje na člověka zevnitř, znalého prostředí v SSSR a v RA.
Brit by to psal úplně jinak, polovina souvislostí by mu nedocvakla, protože by mu chyběla osobní zkušenost.
Suvorov také podíl Británie a USA na porážce Německa a schopnosti jejich armád spíše ironizuje, rovněž jednání západních politiků je pro něj spíše zdrojem posměchu, jací to byli oproti Stalinovi (a často i proti Hitlerovi) nekompetentní blbci.
To už bych v jeho knihách našel více pochvalných zmínek o Albertu Speerovi, než o Winstonu Churchillovi nebo F.D. Rooseveltovi.
Dále si Suvorov utahuje i ze západních historiků a jejich slepého opisování cizích výmyslů a z německé vojenské byrokracie.
V součtu to opravdu nepůsobí dojmem, že to psal někdo ze Západu.
Re: Re: Re: Re: Re: Ehm
M.C. | 07.06.2017