Je důležité mít na paměti, co řekl Stalin na tajném zasedání
politbyra 19. srpna 1939. Avšak ani kdybychom neznali jeho
slova, vidíme zřetelně jeho činy a ty odhalují jeho záměr mnohem
jasněji. Pouhé čtyři dny po zasedání politbyra byl v Kremlu
podepsán pakt Molotova – Ribbentropa, což představovalo
největší úspěch sovětské diplomacie za celou dobu její existence a současně nejskvělejší vítězství v celé Stalinově neobyčejné
kariéře. Poté, co byla smlouva podepsána, Stalin v přívalu radosti
volal: „Oklamal jsem ho! Oklamal jsem Hitlera!” Stalin skutečně
oklamal Hitlera tak, jak ještě ve 20. století nikdo nikoho neoklamal. Pouhých deset dnů po podepsání paktu již Hitler vedl válku na dvou frontách. Německo se tak od samého počátku dostalo do situace, kdy mohlo válku pouze prohrát a, jak víme, také ji prohrálo.

Řečeno jinak, Stalin zvítězil ve druhé světové válce již 23.
srpna 1939, tedy ještě dříve, než do ní vstoupil Hitler.
Teprve v létě roku 1940 pochopil Hitler, že byl podveden.
Pokusil se Stalina trumfnout, bylo však už příliš pozdě. Hitler
mohl spoléhat jen na skvělá taktická vítězství, strategická situace
Německa však byla doslova katastrofální. Německo bylo opět
mezi dvěma mlýnskými kameny: z jedné strany to byla Velká
Británie na nedostupných ostrovech (a mocné USA za jejími
zády), z druhé strany sám Stalin. Hitler se tedy obrátil tváří proti
západu, pochopil však, že se Stalin připravuje k útoku, že je
schopen jedinou ranou přetnout ropnou aortu v Rumunsku a
paralyzovat tak veškerý německý průmysl, armádu, letectvo i
loďstvo. Hitlerovi tedy nezbylo, než obrátit se tváří na východ,
vzápětí však přišlo strategické bombardování a poté invaze ze
západu.