RE: pracujete s jiným jejich chápáním než ve zdejší komunitě......ano Hoxi, tak tomu skutečně je, níže tedy vysvětlení pojmů:
mravnost = norma, konsensuálně přijatý diktát chování a myšlení, na základě lidské zkušenosti, polarizace chování na dobré a špatné na základě rozumu (intelektuálního posouzení). Mravnost na otázku: co mám dělat? a jak to mám dělat? odpovídá návodem, manuálem, který není z našeho nitra, ale byl vytvořen mimo naše nitro a byl nám předložen k přijmutí (nebo také k odmítnutí). Mravnost nám není dána od narození, ale musíme se ji naučit (přijmout). Je pouze na naší svobodné vůli, jakou mravnost a v jaké míře z vnějšího světa přijmeme do svého nitra. Mravnost vynáší soud a jevy hodnotí z hlediska mravnosti, jako dobré anebo zlé.
Rozdíl mezi zákonem a mravností je ten, že mravnost člověka oslovuje slovy: MĚL BYS či MOHL BYS....., kdežto zákon člověka oslovuje slovy: MUSÍŠ, NESMÍŠ
Morálka = hodnotová orientace, kterou nás nikdo nemusí učit, např. orientace k lásce, k radosti, k životu, k tvorbě, k libosti, k sebezáchově, k míru, k sounáležitosti, k přátelství, k toleranci, ke zdroji, který nás přesahuje apod. Tato orientace je nám dána od narození (vlastně ještě dříve) Stvořitelem, jehož část je také naší součástí ( Duch Stvořitele v nás). Morálka je nám zcela přirozená a každý máme k morálce přístup, ve svém svědomí, aniž by nám kdokoliv musel říkat, co je morální. Morálka na otázku: co mám dělat? a jak to mám dělat? odpovídá návodem, manuálem, který máme ve svém svědomí a který má každý z nás vždy plně k dispozici, k přijmutí (nebo také k odmítnutí). Morálka nevynáší soud a jevy nehodnotí jako dobré anebo zlé. Morálka jevy hodnotí jako jsoucí či absentující a orientuje se směrem k jevům jsoucím.
Moralita = uplatňování morálky v podmínkách konkrétní přijaté mravnosti. Pokud morální orientace nenachází reflexi v konkrétní mravnosti, nastává tzv. konflikt svědomí, vzniká potom dilema: je důležitější chovat se mravně anebo morálně? Zde je na každém z nás, jak s takovým dilematem naloží. Za sebe říkám, že je třeba odmítnout takovou mravnost, která, byť i utilitárního charakteru, není v souladu s morálkou. Toto dilema je dobře demonstrované např. u náboženství a zejména v politice.
Svědomí = elementární dimenzionální rozhraní tří složek těla, intelektu (vědomí), duše (podvědomí) a ducha (nad-vědomí). Duch je část Stvořitele v nás, ve svědomí je vždy přítomen, projevuje se latentně a neutrálně, nic neřídí, Duch je sám život. Duše a intelekt (rozum) můžou do svědomí přicházet a odcházet dle svého uvážení. Pokud už vstoupí duše či rozum do svědomí, nejsou schopni ignorovat vliv Ducha, resp. morálky. Buďto se s tímto vlivem Ducha ztotožní a morálku přijmou, anebo tento vliv Ducha odmítnou a svědomí opustí, tzn. že svědomí potlačí. Existují pak v těle mimo svědomí, kterému se vyhýbají a zejména duše se pak o to více orientuje na kdejakou mravnost. Mravnost potom mnohdy přivede rozum i duši zpět ke svědomí, protože mnohá mravnost je v souladu s morálkou, v takovém případě potom dojde k tzv. kultivaci svědomí. Komunikace Ducha, duše a rozumu ve svědomí se projevuje vnitřním hlasem - intuicí. Intuice je ten nejspolehlivější rádce v otázkách mravnosti a sebevzdělávání.
Hoxi, zeptejte se své intuice, zda-li je tomu tak, tak jsem napsal výše,....přeji hezké dny
Re: Re: Re: Hra na mravnost, svedomi, dobro ci zlo..
placidus d' catpel | 30.04.2017