Zjistil jsem, že každý touží po zapojení (málo kdo si přeje být sám). Pokud se dotyčnému podaří najít zapojení ve společnosti v souladu se svojí mravností, tak dojde ke štěstí. A právě dostatek mravnosti umožní jedinci snadněji najít zapojení. Zaměstnavatel ocení spíše poctivého zaměstnance a zaměstnanec bude raději pracovat pro férového šéfa. Vztahy jsou důležité a čím budou kvalitnější, tím kvalitnější bude náš život a zvýšení mravnosti je nejkratší cestou k tomuto cíli.

Ke vztahu jedince a společnosti to vidím takto: Je potřeba, aby společnosti záleželo na každém jedinci, aby rozvinul svůj potenciál. Stejný princip rodiče s dětmi. Rodiče zahrnou dítě láskou a dají mu pravidla a hranice (které ale se pružně mění spíše rozšiřují při růstu dítěte). Když se to udělá dobře dítě bude velmi vděčné (a dosáhne stavu psychiky člověka již na prahu dospělosti) a nastartuje se správný vztah ke společnosti, jedinec se bude cítit její plnohodnotnou součástí a nebude se cítit jako kolečko soukolí, které ho semlelo a bude se s radostí podílet na jejím rozvoji a při tom rozvíjet i svůj potenciál.

Už jsem to jednou psal jedinec a společnost jsou spojené nádoby. Mravnost je nástroj/metodika pro formování vztahu jedince ke společnosti/okolí/bohu k obrazu božímu k vše udržitelnosti (jedna krajní mez: zcela upřednostněný jedinec/bez břehý individualismus, druhá krajní mez: úplné potlačení individuality, která je zcela zbavena svobodné vůle).