je to vsechno jen unik od reality, a neochota se pohybovat v zakonnitych podminkach prirody, do kterych se rodime. Stejne jako zvirata se ridime pudy a hlavne tim, co nam dela dobre. Bez vyjimky. Mravnost ani svedomi neni vybavou zadneho cloveka, ktery prijde na svet. Mohou vznikat za urcitych podminek, ale jsou etericke povahy.
Co jednomu dela dobre, totez druhemu prave naopak. Vsichni se narodime lini a neschopni, ale co nam dela dobre, to chceme hned a porad a hlavne si to vynucujeme. Dukazem je male dite, u ktereho vidite vsechno to, co rikam uz v rannem veku. Zacnu brecet a jsem chovan a hyckan...

Mravnosti se clovek musi naucit a to nejpodstatnejsi je, ze chce a jeste k tomu musi mit podminky. Zakladni podminkou vzniku mravnosti v cloveku je jeho schopnost mit uctu k zivotu svemu i druhych v rovnovaze. A dalsi nezbytnosti pro vznik mravnosti je mit uspokojeny zakladni zivotni potreby. Hladovemu cloveku je mravnost ci svedomi uplne jedno a je to normalni.

Jednou z nejvetsich chyb, ktere se lide bezne dopousteji je to, ze podle sebe soudi druhe a to, ze druzi se narodili nebo vyrostli v jinych podminkach, uplne prehlizeji. Nejde to, protoze ty podminky vytvorili jejich nastaveni. Chlapec, ktery vyrostl v nevestinci branil nejen svou matku, ale i ostatni, nazyval je hodnymi tetami, a nejaka jejich mravnost ho nezajimala, protoze mu od malicka delaly dobre, staraly se o nej.

Snite o rovnovaze koexistence ci symbiozy zivota na Zemi, ale k te nemuze dojit, zadnym zpusobem. Nastaveni je jasne: o zivot musite bojovat. Nutnost prijimat potravu vas k tomu nuti, at si to priznate nebo ne, je to dane. Nad tim nevyhrajete zadnou mravnosti ani svedomim. A chtit po lidech, aby misto soupereni spolupracovali, kdyz jim soupereni dela dobre, je take mlaceni prazdne slamy. Musime se smirit s tim, ze lide nejsou a nikdy si nebyli rovni. Samec se vysemeni a jde dal. Starost o preziti nejen sve, ale i mladych je na samici. Je to nerovnost ( dana prirodou), tyka se i lidi ( proto nejaky spravedlivy buh, ktery by to takto stvoril je jen blaznive sneni, uz jenom timto se ta jeho spravedlnost vylucuje). A aby te nerovnosti nebylo dost, tak je samec obdaren vetsi silou. A proc? Aby se zajistila kontinuita zivota i za cenu nasili. Nasili je prirode vlastni, vidite sam, ze silnejsi sezere slabsiho. ( Timto prikladem je i dolozeno me tvrzeni, ze co je pro jednoho dobrem ( nasyceni) je pro druheho zlem ( smrt).
Neni uniku z boje a zadna vira ( v kohokoliv ci cokoliv ) vas od toho neosvobodi. Bojujete - mate sanci prezit, nechcete - neprezijete. Pro mne je daleko dulezitejsi otazka zniceneho pudu sebezachovy u lidi ( vidno ve velkem, po celem svete). Polemika o mravnosti ho ani nenahradi, ani nikoho nezachrani.