Re: Re: Re: Re: Svatý muž ten Stalin

Petr C | 06.05.2017

Jenže jeho k tomu nejspíš nenutí jeho lenost, ale atmosféra zmaru v celé lidské společnosti. Mně to zní jako výkřik zoufalého člověka, který se ti to pokouší vysvětlit. Je to od něj něco jako rezignace na život.
Já, přestože svědomitě pracuji a troufám si říct, že společnosti dávám dost a nic jí nedlužím, mám přesto stejný pocit.
Je mi až mdlo z toho, co kolem sebe ve společnosti cítím. Jen zmar, smrt a zánik. Neumím se toho zbavit, mám potíže to vůbec definovat a porozumět tomu. Jen málokde, kam se dostanu cítím něco pozitivního. To je pak jako loknout si živé vody. Je to přímo dávka životní energie a síly. Já ale nevidím už žádné světlo na konci tunelu. Od revoluce postupně jen narůstající tmu. Mám různé koníčky, ale přestávají mě bavit. Snažím si sám pro sebe pro povzbuzení hledat něco pozitivního, třeba že mám auto, dostal jsem se párkrát k moři, mám proti socialismu slušně vybavenou domácnost, mám lepší informovanost díky internetu atd., ale nefunguje to, nestačí to. Není žádná budoucnost.
To se ti myslím snaží říct i Joul....
Mladá generace není zbytečná, je jen zoufalá a rezignující a hledá zapomnění v zábavě, plýtvání a nicnedělání.
Samozřejmě ne všichni, ale tak je to u všeho. Nejpozitivnější mi připadají ti nejstarší a nejmladší. Ti nejstarší, že mají zavedený nějaký dobrý vnitřní řád z minulosti a děti, že ještě nerozumí tomu temnému pozadí.

Přidat nový příspěvek