Právě proto, jestli mluvíme o jednom a tom samém se snažím ujistit.
Já polaritu chápu jako současnou existenci dvou samostatně, ale jakoby předprogramovaně nutně takto a ne jinak jednajících sil, přičemž mají vzájemně opačné záměry/působení. Tyto síly se vzájemně neustále střetávají ve světě forem a jejich aktuální potenciál - kvantita sil, které do toho kterého střetu vložily determinují výsledný posun v realitě či její stav jako takový. Tato polarita se projevu siločárami, které můžeme sledovat kolem magnetu, které spojují tyto dva protikladné póly. A tak, jak to je zřejmé ve fyzice, tak to funguje v celém světě a jeho formování, kdy aktuální výsledek, ve kterém žijeme, je dán střetem s aktuálním poměrem sil těchto obou zájmových protipólů. Tyto póly jsou ovšem i podmínkou veškeré stvořené existence, podobně jako je například zrození dítěte podmínkou existence střetu svou lidských bytostí z opačné biologického pólu. Prostě jedna ruka netleská, ke vzniku jakékoliv struktury či formy je potřebná tato tvůrčí polarita. V tomto smyslu jsou celospolečenské poměry výsledkem střetu dvou polaritních sil a chceme-li měnit tyto sociální (obecně jakékoliv) poměry, musíme měnit poměr kvant angažovaných sil z obou pólů, tj, měnit situaci na primární, příčinné straně problému a ne na straně sekundární, výsledkové. Tento recept, jak na to, je i důvodem, proč považuji otázku existence či neexistence polarity a jejího zásadního významu na tyto recepty ke změnám za principiálně kardinální.
P.