Nejprve označím, že je to velmi neuctivý příspěvek. Budhovo učení a praxe klade velký důraz na vzájemnou úctu a ukazuje u Pe-tri nedostatečnou znalost - jak se někdo takový může ohánět Budhou toť otázka.

Použiji na to poučku z Dhammapada (Budhova slova)
"Tak jako slon v bitvě z luku vystřelený šíp
je třeba snášet urážky neboť mnoho lidí se špatně chová"
a již se k tomu nebudu vracet.

Uvedu tedy některé věci kolem Budhova učení na pravou míru. Nejdříve nějaký kontext o mně: mám za sebou několikaletou praxi s minimálně s tisícem meditačních hodin a jiných cvičení a setkal jsem se s velmi kvalitním učitelem (naučil mne co znal a nyní již nemáme vztah, nebylo co dál předávat), dodnes nechápu, že jsem měl tu čest a považuji to za zázrak, že zrovna mně se dostalo té výsady obdržení tak kvalitních informací. Vynikající na tom je, že mnoho co jsem začal studovat v KSB a DVTR jsem měl již potvrzené a ověřené v praxi, ale to by byl dlouhý příběh.

Pro mne se ve velké většině Budhovo učení shoduje jako menší vnořená část se znalostmi v KSB a DVTR, ale jak jsem již uvedl nezabývá se Budhovo učení organizací společnosti a nezabývá se společenskými jevy a nechává vládcům volnou ruku v našem zotročování s tím, že to není naše věc, ve smyslu když se budeme chovat dobře vládci nám nebudou ubližovat.

Základní teze je, že v přání mají kořeny všechny jevy (vše je řízeno, shoda s KSB). Budha pak dále praví, že přáním se nelze osvobodit z utrpení, vede k tomu praktikovaní (osmi členná stezka). Čili hovořit o cílech v souvislosti s Budhovým učením je jeho nepochopením. Adept se vzdává cílů. Snahou je nové cíle/tužby již dále nevytvářet až dojde k vyhasnutí (touhy), která způsobuje další znovuzrození. Tvrdí, že cesta k jakémukoliv cíli způsobuje utrpení (zrození je utrpení, smrt je utrpení atd...).

Plusy:
- Vysoké nároky na etiku a disciplínu (neubližování živým tvorům).
- Poskytuje dobrý model fungování mysli a těla (například: rozšířený termín ego je nefungující a neměřitelný a nijak neuchopitelný a nedefinovatelný pojem, vykradený Jungem z tohoto modelu z pojmu egagrata, což je pouze jedna složka tohoto modelu a dá se jednoznačně popsat co ta složka je).
- Trénuje nelpění (efektivně měnit krátkodobé vektory cílů a zbytečně si netrvat na již v nové situaci zbytečném cíli).
- Ukazuje na dynamiku duše (i když tomu termínu se vyhýbá a používá "klam já" jako termín, když se duše považuje za něco jiného než je) - mantra: toto není mé, toto mi nepatří - vše jsou probíhající procesy, vše je proměnlivé (jinými slovy).

Minusy:
- Neřeší obživu a řeší to pomocí almužen (parazitické jednání)
- Nezabývá se organizací společnosti a považuje tuto otázku za světskou/zbytečnou pro ukončení utrpení.
- Je v mnoha ohledech dogmatické.
- Neučí trojjedinost (popisuje svět pomocí odvozených kategorií: země voda oheň vzduch)

Konečný cíl je víceméně stejný s KSB a to opuštění tréninkového prostoru po splnění úkolů, ale způsob dosažení podle Budhova učení je u mně v rozporu se svědomím (prosit u čertů o almužnu a podporu a tím se dostat do podřízeného postavení k nim).

Ještě k tomu, kde se mluví v KSB o bezpečnosti, že je to zde tréningový prostor. V této souvislosti se snad dá pouze říci a opřu se o velikou autoritu, že je potřeba mít oči k vidění a uši ke slyšení. Line se to celou koncepcí, že je potřeba život řídit a splnit z hora dané úkoly. např: video Pravidla životního provozu. Veličko mluví přímo o tréninkovém prostoru v hovorech o životě, ale nepamatuji si v kterém díle. V jiném videu (Zanzobin?), zase bylo, že úkoly v dalších dimenzích jsou pro nás zatím nepředstavitelné. Podrobně se to rozebírá v článku ze 4.4.2017 "Životný algoritmus formování osobnosti" z knihy Dialektika a ateizmus: dvě neslučitelné podstaty. Je to prostoupeno celou koncepcí, fakt nechápu, že se tomu může někdo divit.


Budha citát:

Kořen všeho zla je nedostatek poznání. (a proto studujme KSB a DVTR)