Moje pochopení je toto. Není to až tak nutné vědět až dorosteme a budeme zralejší odpovědi přijdou. Stejný princip jako když dítě objevuje svět a postupně se s ním seznamuje a učí se v něm. Podle KSB je to zde tréningový prostor pro duši, alespoň tak jsem to pochopil. Buďto jsme vytlačeni z matrice ven "spodem" s bolestí a je nutno lekce stále dokola opakovat opakovat nebo splníme bohem dané úkoly naše možnosti se zvětší a přesuneme se na další úroveň, o které nepotřebujeme nic vědět, akorát by nás to zdržovalo od aktuálních úkolů. To je z velké části v souladu s Budhovým učením. Budhovo učení se však vyhýbá otázce nutného úkolu a tím je budování království božího na zemi. Starší duše učí mladší duše a udržují tréningový prostor. Dosažení Nirvány je tak přímočaře sobecké, že tam musela být daná alternativní možnost Bodhisattva - "Neodejdu do království božího/nirvány, dokud tam nevejdou všechny bytosti". Nirvána není někde v cizím světě, ale tady a teď, když se žije podle svědomí (a svědomí se nemůže nečinně dívat na utrpení druhých, je to i moje utrpení vše je propojené).

Takže víceméně jsem s Budhovým učením (tak jak je v současnosti dostupné) v souladu až na to, že opomíjí právě velmi důležitou věc a to je budování království božího na zemi. Vyhýbá se organizaci společnosti a nechává volnou ruku vládcům k parazitování a brzdí rozvoj duše tím, že se zaměřuje pouze na vnitřek a neřeší okolí, které je jazykem boha. Aby bylo možno tréningový prostor opustit je potřeba vyřešit jak vlastní etiku a morálku, tak zapojení ve společnosti a efektivní práci pro ni, jinak jsou mniši pouhými parazity na práci druhých. Cíle původního Budhy, ale mohou být v souladu s božím záměrem. Nelze bojovat s vládci přímo, nejdříve je potřeba pozvednou morálku a etiku davu a v tom spolu s křesťanstvím (etické principy jsou téměř shodné) podporuje ve velké míře evoluci. Nyní čas dozrává k tomu, aby lid měl manažery pracující v jejich zájmu a ne nějaké vládce (GP) s osobními cíli (obrácení pyramidy moci).