Napsal jsi, že moje paradigma stojí za degradací intelektuálního rozvoje civilizace, z čehož jsem logicky usoudil, že zbavení se tohoto paradigmatu umožnilo opak degradace, tedy rozvoj, měřitelný jeho výsledky.
A pokud se týká představy o neslučitelnosti podstat Ducha a hmoty - lze si to jednoduše představit např. podobně tomu, jak člověk oživuje automobil. O to totiž jde - najít v sobě Člověka, ne se jím (kultivací psychiky a adekvátní společenskou praxí) udělat či stát, jak píše KSB. Člověk není tělo, Člověk je tím nesmrtelným Duchem, který hmotné tělo oživuje a po smrti těla pokračuje v dalším životě v jiném těle. Podobně jako může v běžném životě člověk vylézt z rozbitého auta, sednout do jiného a pokračovat v jízdě. Najít v sobě Člověka pak je prvním krokem na cestě zbavit se nutnosti neustále přesedat z těla do těla, osvobodit se...