Nesouhlasím s tím, závěrem, že výhradně osobní vývoj a zaměření se na něj je řešením v dané situaci. Je to určitě jeho základ, ale má svou nádstavbu a ta je také velmi důležitá. Je to aktivní zevní postoj (uvědomělého) člověka k jevům se kterými ve společnosti nesouhlasí a k lidem, kteří jsou jejich zprostředkovateli. Tento aktivní postoj (různé formy jeho aplikace a prezentace) má vycházet ze znalostí lidské psychologie. Není přitom potřeba chovat se agresivně a "obvyklým způsobem", ale tak, aby to ve svých důsledcích nebylo příjemné a užitečné těm, proti kterým je dané jednání nepřímo vedeno (přímo je totiž vedeno vůči jevům a tendencím nikoliv vůči konkrétním osobám). Na tom, jaké techniky je možné a hlavně vhodné z pozice obyčejného řadového jednotlivce k tomuto účelu použít, bychom se už asi vespolek neshodli, ale diskuse by to byla určitě zajímavá. Pouze bych neopomíjel, že takové techniky rozhodně existují a je jich dokonce mnoho. Při svém masovém užití by v přiměřeném čase určitě přinesly nějaký svůj praktický efekt i nad rámec vlastního vnitřního růstu člověka jako duchovní a uvědomělé osobnosti. Postoj jednotlivce by tedy měl být promyšleně aktivní vnitřně (vůči sobě) i zevně (vůči okolí). Kvalita a kolektivní efektivita zevní aktivity jedince vůči okolí poté samozřejmě závisí na jím dosažené vnitřní úrovni a poznání a je tedy sekundární či nádstavbová, avšak to neznamená, že podstatně méně důležitá.
Jediné řešení?
Jeník | 12.04.2017