Ahoj Luxi,
jen poznámku k té dualitě. Dostatečně dobře nechápu jak to myslíš s jejím odmítáním. V boji dobra se zlem se přece odráží základní příběh lidstva, která trvá do dnes. Přece víme, že na jedné straně této duality stojí v pojetí KSB ohlupované a zotročované lidstvo-dav a na druhé GP se svojí zaprodanou a v roli ovčáckého psa sloužící j-elita. Současně víme, že KAŽDÁ minulá kultura popisovala tento boj svými vlastními, dobovými výrazovými prostředky korelujícími s tehdejší úrovní abstraktního myšlení. Proto i to množství "bohů, polobohů, démonů,..." na jedné straně a "andělů, apoštolů, avatarů,..." na straně druhé. Tento poly-teismus však nemá nic společného s tím, že by snad neakceptovali Nejvyššího Boha nebo boha (jak která strana tohoto dramatu) coby Jednotu hierarchicky nejvyšší řízení. Až příklon jednotlivců k té které straně boje pak vytváří statisticky sledovatelné parametry. Monoteismus není novým výmyslem judaismu, ale ostatně jako vše ostatní ho judaismu převzal od dřívějšího pohanství a zpervertoval a personifikoval (modernizoval) do podoby Jahveho.
Pokud tedy takto chápanou dualitu (zobecnitelnou pak symbolem východní kultury v podobě jin-jang) odmítáš, odmítáš s tím prakticky i základy veškerého kulturního poznání předchozích vývojových etap a to si zajisté zaslouží hlubší vysvětlení, za které ti budu určitě nejen já rád. Určitě se shodneme že praxe je kritériem teoretických popisů. Jestliže nikdo nezpochybňujeme okolní praxi v podobě boje lidstva s GP (dobra se zlem), potom nevidím na popisném, teoretickém a historickém pojmu dualismus nic chybného.
P.
Podotýkám, že neřeším relativnost, smysluplnost či logiku a motivaci tohoto boje, pouze jeho objektivní existenci jako takovou, popisovanou pojmem dualismus.