Tak samozřejmě je každý vektor cílů osobní povahy, vektor cílů si přece nemůže formulovat subjekt nevybavený myslí/rozumem. Co máš na mysli je sdílení položek vektoru cílů mezi jednotlivci, to samozřejmě existuje a je hodně významné. I tady však jsou na první pohled patrné tři háčky přinášející praktické komplikace:

1. Samotná kvalita formulace či chápání sdílené položky vektoru cílů těmi, kteří se k takové položce hlásí. Nezbytné je se na tom co nejexplicitněji domluvit, respektive to formulovat či alespoň dát na vědomí.

2. Subjektivně přiřazovaná a tudíž objektivně různá priorita těchto sdílených položek v individuálních vektorech cílů participantů. Např. to formování infopole může být pro jednoho položkou s nejvyšší prioritou a podřizuje tomu mnoho ze své osobní vitality, kdežto pro druhého to "vegetuje" ve spodních patrech jeho usilování a preferuje jiné, které si zas takto necení ostatní.

3. Celková orientace/azimut individuálních vektoru cílů, kdy některá položka sice je sdílená, ale jako celek jdou vektory cílů participantů jinou životní cestou. To pak může vézt ke ztrátě smyslu pro míru či kolektivní souhru jednotlivých položek a jeden může lehce sklouznout např. ke kontra produktivnímu fundamentalismu. Lidově se takové situaci říká, že je někdo papežštější než papež.
P.